4. Autorský a nezávislý film

Jak jsem již poznamenal, autorské a nezávislé snímky většinou překračují hranice žánrových škatulek. Hlavním důvodem k tomuto tvrzení je pouhé vysvětlení těchto dvou pojmů (byť jsem přesvědčen, že nejsou zcela neznámé).

Autorský film je charakterizován silnou osobností, která jej stvořila - tato osobnost zastává funkci režiséra, autora námětu a scénáře (nejen odtud slovo "autor"), občas má hlavní slovo u kamery a někdy se zhostí i některé z rolí (nezřídka té hlavní). To vše jasně naznačuje, že snímek je jednoduše dítětem jediného muže a toho také většinou poznáme, aniž bychom četli titulky v závěru - díky specifickým vyjadřovacím prostředkům autora (vkládá do díla kus sebe sama). Z toho pramení i ona žánrová nezařaditelnost, která pramení zejména v tom, že tito autoři směšují několik žánrů dohromady (vždy se nejedná například o čistou komedii, ale má několik velice závažných momentů, kvůli kterým snímek vyzní jinak, byť jste se u něj opravdu hodně nasmáli).

V historii kinematografie vzniklo mnoho snímků, které nesou punc svého režiséra (již u mistrů němého filmu - Chaplin či Ejzenštejn; za autorský snímek bychom mohli považovat i Wellesova "Občana KANA"), ale o autorském filmu hovoříme teprve od poloviny padesátých let, kdy v časopise "Cahiers du Cinéma" Fr. Truffaut deklaroval tzv. autorskou politiku (neboli požadavek, aby filmy reprezentovaly své autory) a zejména od let šedesátých. S nástupem Nové vlny se autorský film stává jedním z hlavních nositelů kvality na filmovém plátně.

K nejznámějším autorům patřili vždy velmi originální tvůrci - Fellini, Antonioni, Bergman, Truffaut, Godard. V Československu také přišel autorský film s Novou vlnou (Jaromil Jireš - vzpomeňte na geniální adaptaci Kundorova románu "Žert" z roku 1968; Miloš Forman, který přinesl autorství i do americké kinematografie - zejména prvním filmem v angličtině "Taking Off"). Asi nejúspěšnějším autorem v dnešní době, jehož snímky pokaždé sklidí ohromný celosvětový úspěch, a přitom je každý naprosto odlišný od předchozího, je Woody Allen - z filmů jmenujme například "Všechno, co jste kdy chtěli vědět o sexu, ale báli jste se zeptat" (1972), "Annie Hallová" (1977) či "Manhattan" (1979) a mnoho dalších.

Film nezávislý je doménou zejména kinematografie USA, proto se mu také říká independent a zkráceně "indie" - tomuto termínu rozumí všichni zasvěcení. Podstatou těchto filmů je fakt, že vznikli mimo studiový systém (dnes se vše zjednodušuje a říká se, že vznikají mimo Hollywood) - tedy s poměrně nízkým rozpočtem. Tyto snímky se vyznačují dosti závažnými tématy, na které si hollywoodské filmy netroufnou (např. otázky pohlavního zneužívání dětí, otázka násilí apod.) - a tomuto faktu jsou podřízeny i filmové prostředky, film vypadá řekněme nekvalitně (tato obrazová nekvalita je ovšem plně vyvážena obsahem scénáře), ale technická dokonalost je výsadou Hollywoodu. Dalším charakterovým znakem je dosti nekomerční ráz těchto filmů - do mezinárodních distribucí se dostanou pouze na festivalech (kde jsou někdy dosti úspěšné) nebo jdou přímo do filmových klubů (musím zde vystřihnout pochvalu České televizi, která každé léto uvádí cyklus "Americké nezávislé léto" - týká se přesně této tematiky). V dnešní době se však tato oblast stala jakousi módní záležitostí a všichni se najednou snaží vypadat nezávisle, byť jejich snímky jsou stejné jako kdyby vznikly v továrně na sny, jenom horší kvalitou obrazu.

Jakýmsi nekorunovaným králem nezávislých filmů (alespoň v USA) je Jim Jarmush, který představuje velmi svérázné postavy. K jeho nejvýše ceněným snímkům patří "Mrtvý muž" z roku 1995.

Roku 1999 vznikl film, který se stal nejúspěšnějším nezávislým filmem všech dob. Jmenuje se "Záhada Blair Witch" (USA, Daniel Myrick a Eduardo Sánchez), stál pouze 40 tisíc dolarů, ale během svého vítězného tažení světem vydělal kolem 150 milionů dolarů. Tento film je jakýmsi pseudo-dokumentárním hororem natočeným ručními kamerami a velkou reklamu si zajistil tím, že všude byl prezentován jako autentický dokument (také velká reklamní kampaň proběhla na internetu). Nicméně byl tento snímek nominován na několik Zlatých malin (jakýsi anti-Oscar), neboli cen pro nejhorší filmy.

A dále zde máme ještě jednu partičku autorů, s níž si většina lidí neví rady - nikdo nikdy neví, s čím překvapí dalším filmem. Mám namysli zejména bratrsko-autorskou dvojici Joel a Ethan Coenovi (od snímku "Zbytečná krutost" z roku 1984 po nejnovější počin "Muž, který tam nebyl" z roku 2001 se neustále pohybují na hranici mezi Hollywoodem a indie) - tito dva mají jako jedni z mála autorů naprosto volnou ruku ve vybírání témat a pokaždé najdou velké množství lidí, kteří jim rádi zaplatí jejich realizaci. Ale musím uznat, že v jejich filmech se zajímavě kloubí komerce s nezávislou tvorbou, a přiznat se, že jejich snímky mám neskonale rád.

Ještě jednu režisérskou veličinu americké kinematografie bych rád zmínil na tomto místě - Davida Lynche. Opět muž, jehož filmy sklízejí obrovské úspěchy nejen u diváků (je oblíbenější v Evropě než v domovských Spojených sátech!), ale i u kritiky - stávají se také jakousi kultovní záležitostí; vyznačují se záhadnou atmosférou a často složitým dějem (někdy máte pocit, že filmu vůbec nerozumíte - a občas je to i Lynchův záměr). K jeho velmi slavným snímkům patří například "Sloní muž" (USA, 1980), "Modrý samet" (1986) či "Zběsilost v srdci" (1990), která sklidila obrovský úspěch na festivalu v Cannes.

Jako u ryze autorských či nezávislých filmů, ani u těchto velmi originálních tvůrců nemůžeme s jistotou zařadit film do jakékoli žánrové krabičky!

zpět