Lék na současnou hudební krizi?

The Strokes - Is this it

Někteří z vás to jistě dobře znají: přijdete domu ze školy nebo práce, pořádně ztahaní a jediné, na co máte skutečně chuť je troška poctivé hudby. Pokud máte nějakou kabelovou televizi - není problém, protože tam se vždycky něco najde. Nejsem rasista z nějakého přesvědčení, ale politika hudební stanice MTV je již prostě k nevydržení. Zatímco na nové české Stanici O (písmeno) se poctivě střídají světoví interpreti s těmi českými v poměru 1 : 1 (což je v pohodě), na MTV se střídají rapeři černí sami se sebou a občas mezi sebe pustí bílého Eminema s černou duší (který nám již trošku vyčpěl, i když v USA jej stále baští). Nebo nějakou blonďatou kráskou, ovšem ani ty si už nedovolí vystoupit bez nějakého toho černého mluvčího - aby nebyly nařčeny z rasismu.

Z těchto politicky korektních videoklipů je mi už na blití, taky to trvá nějakých pár let. Myslel jsem si, že mě tato hudební stanice již ničím nepřekvapí (v dobrém slova smyslu), ale někdy počátkem roku 2002 jsem nevěřil svým očím ani uším. Svou úžasnou poezii nám dovykládal nějaký ten tři sta kilo vážící Afroameričan a já si říkal, kdy už to skončí a já konečně umřu. Když v tom se najednou rozsvítila rudá světla a na pódiu se objevila partička čtyř nebo pěti mladíků s dlouhými vlasy a nástroji (vzpomínáte si, kdy jste naposledy na MTV viděli kytaru nebo dokonce basu?) a vesele na vás vybalili svoje. Když zpěvák zrovna nesděluje světu, co má na duši, dojde si k bicím, popadne láhev tvrdého a bezstarostně se napije. Byl jsem víc než tři minuty naprosto u vytržení, takže jsem si zapomněl přečíst název kapely, skladby natož alba. Pak dlouhou dobu opět ona nadvláda gangů.

Konec února 2002, hudební pořad na ČT Medusa - mezi všelijakými zvěrstvy (byť jich je mnohem méně než na MTV) se jako typ Medusy objevila opět ona skupina mladíků, kteří mě naprosto dostávali svým přímočarý rockem jakoby ze sedmdesátých let - něco mezi Velvet Underground a Rolling Stones a přesto svoji. Tenkrát jsem už neudělal onu osudovou chybu a četl jsem: The Strokes - Last night. Že mají koncert? Nemám prachy, ale cédéčko si někde seženu.

A bylo jaro (všechno kvetlo a alergici začali blbnout) a bylo léto (práce a chlast) a byl podzim - až teprve teď koncem listopadu jsem konečně sehnal ono vysněné album Is this it. Ihned se protočilo několikrát a nemohu si jej vynachválit. Škoda, že nemám seznam skladeb (-ale bylo to pro vlastní potřebu!), ovšem to mi nebrání v tom, abych vám jej nedoporučil, nechválil až za hrob…

Počíná jako Gorillaz, ale je to o něčem úplně jiném - skladba se nejspíš nazývá Is this it a dost v ní dominuje basa, a to je platné i pro celé album. Ovšem není to kvůli nějakým špatným kytarám - ty přesně udávají melodii a směr, kterým se skladba ubírá. Co se bicích týče, nejsou nijak v rozporu se zbytkem, to až v následující skladbě.

Ve dvojce jsou bicí naprosto úchvatné a často mění rytmus celé skladby.

Album vlastně obsahuje dva základní motivy - přímočaře vypadající rockové nálože a melodicky propracovanější momenty, tyto dva se pak vzájemně prostupují. Takže se zde nedočkáte žádné ryzí balady ani brutálního metalu. Každá skladba se vyznačuje vyvážeností mezi vokální a hudební linkou, ale zatímco někdy je hlas s tóninou v harmonii, jindy se nechá zpěvák strhnout k mnohem naléhavějšímu zpěvu a občas i vyloženě řve - vše má ovšem své opodstatnění. Hoši se jistě nijak netají svými rebelsko-buřičskými excesy (zmíněný alkohol ve videoklipu je vyloženě na truc).

Co se těch přímočařejších skladeb týče, za nejzdařilejší bych označil písně skrývající se pod magickými čísly 5 a 7, přičemž druhá zmíněná je právě hit Last night. Kytary, basa, bicí i zpěv jsou prostě úchvatné a celek vás naprosto pohltí - není úniku. Naopak velmi melodicky a naléhavě zároveň zní song číslo 10.

Je moc smutné, že se The Strokes určitě neobjeví na playlistech žádného z komerčních rádií (snad krom Rádia 1, Beat či Olympic), ale tzv. většinový posluchač by jim zřejmě na chuť nepřišel. Je sice pravda, že po poslechu alba máte pocit, že slyšíte něco dobrého, ale neustále se opakujícího - tedy že jsou stále stejní, ale ani to není pravda. Strokes střídají ony zmiňované dvě polohy velmi poctivě, ale kdyby nahráli album, na němž by každá píseň zněla jinak, nikdo by je nebral vážně. Takhle je vážně brát musíte, neboť jsou tady, jsou dobří a mohou dokázat mnoho věcí. Dejte jim šanci, protože si ji určitě zaslouží.

Poznámka na závěr: nedávnou jsem sledoval udělování Evropských hudebních cen MTV, kde byli Strokes nominováni jako nejlepší noví interpret. Cenu jim nakonec vyfoukla jiná chlapecká kapela (já toto spojení hrozně rád používám u dobrých metalových i tvrdších partiček, vypadá to krásně paradoxně) The Calling, kteří ochromili hudební svět singlem Wherever you will go. Zřejmě se blýská na lepší časy, neboť skutečná hudba se dostává na pole dávno zničená počítači a gramofony. Nenechte zhynout hudbu, poslechněte si Strokes.

Standa

zpět na úvod