Nejkrásnější věc na světě? ABSURDITA

Svatý grál

Pokud na poli světové audiovizuální zábavy existuje něco jako opravdový kult, pak se nezdráhám tuto nálepku dát skupině šesti magorů, která rozdělila svět na dva znepřátelené tábory - na ty, co ji milují, a na ty, co ji k smrti nenávidí (i to je známka kultovnosti). Jedná se o britskou komediální skupinu, jež vstoupila do dějin pod jménem Monty Python.

Nejprve oblažila Brity svým velmi veřejnoprávním Létajícím cirkusem (45 epizod), kde poprvé předvedla, co pro ně znamená sousloví "smysl pro humor", do dějin kinematografie se pak následně zapsala nezapomenutelnou trojicí snímků, balancujících na tenké hraně mezi šílenstvím a genialitou.

Prvním z této trojice je velmi originálně uchopený mýtus o králi Artušovi, rytířích kulatého stolu a jejich společném hledání svatého grálu. Od prvního záběru nenechávají Terry Jones a Terry Gilliam (snímek režírovali společně se 40 cvičenými lamami), že půjde o bláznovství první třídy - ovšem o šílenství svým způsobem geniální. Vždyť hned první rozprava o koních (na kterých nejezdí Artuš), kokosech a vlašťovkách je něčím tak absurdním, že to zřejmě nemá v dějinách kultury obdoby (kam se hrabou Estragon, Vladimír, Pozzo a Lucky)!

Na velmi seriózně pojaté jednání ústřední skupiny rytířů - oni se skutečně snaží nalézt Bohem jim zjevený svatý grál - je nabaleno ohromné množství absurdit, které doslova neznají hranic. Prakticky každá scéna má potenciál stát se kultovní a při hospodských rozpravách citovanou - kdo viděl, zblázní se smíchy a vyroste v očích ostatních. Například souboj Artuše s černým rytířem, který nikdy neprohrává (ani za cenu ztráty všech končetin), setkání Artuše a Bedevera s rytíři, kteří říkají "Ňy", popřípadě nezapomenutelná scéna s velmi krvelačným králíkem (kdo by věřil, jak dramatická scéna se dá natočit s bílým plyšovým králíčkem na špagátu a litry umělé krve).

Celé hledání je prokládáno animačními vložkami Terryho Gilliama, které mají trojí funkci. Předně jako dokonalá dějová zkratka (během ani ne třicetisekundové animace jsme svědky dvou let!), následně jako jakási z nouze ctnost - když by byl záběr moc náročný na rozpočet, autoři raději použili jednoduché animace (například když jsou rytíři honěni příšerou) a konečně jako vtipné předěly mezi jednotlivými sekvencemi (geniální je narážka na typicky anglické "blbé počasí").

Autoři si ovšem nedělají legraci pouze z hrdinské glorioly okolo Kamelotu ("je to blbé místo") a Artuše, na mušku si vzali i film jako takový. Tato skutečnost je mnohem zásadnějšího charakteru. Skvělé jsou třeba narážky na filmové zákony: z úst jednoho z mužů se dozvídáme, že se nesmí opakovat slovo se záběrem - to říká přímo do kamery, velmi vtipná poznámka.

Ale nejdůležitější je struktura příběhu (ta prakticky neexistuje, něco však přeci). Film má sice počátek, ve kterém se dozvíme vše o postavách a jejich směřování. Také sledujeme vývoj příběhu (spíše jednotlivé epizody ze života každého z rytířů). Občas však máme prostřih na vyšetřování zločinu, který se stal během natáčení "Keců pro školy po osmé" (taková nevinná vražda velmi důležitého historika - oblečeného v oblek ze sedmdesátých let 20. století -, kterému jen tak mimochodem usekne mečem hlavu rytíř projíždějící kolem na svém koni - skutečném). A právě toto vyšetřování je původcem přerušení přirozeného toku filmového příběhu, díky němu také nastává velmi nečekaný konec. Jeden ze strážníků prostě zakryje objektiv dlaní a tím film končí, nikdo neví, jak to dopadlo s Artušem ani ze Svatým grálem.

Autoři tím vyjádřili onu mytičnost - Artuš a vše s ním související prostě zmizí všem přihlížejícím. Ukončím tento text, jako to udělali Pythoni. Dost, to už stačí…

Jediné podstatné, místo obvyklé tabulky:
Monty Python = Graham Chapman, John Cleese, Terry Gilliam, Eric Idle, Terry Jones a Michael Palin -ti za to všechno můžou!

PS: Pozor na Francouze!

Standa
zpět na úvod