Oidipovské téma a la Steven Spielberg

Minority report

Žánr filmové sci-fi byl vlastně mrtvý hned od svého počátku. Prakticky žádný ze snímků nedosahoval kvalit jakéhokoliv literárního sci-fi příběhu. Padesátá léta, první vrchol (kvantitativní, nikoli kvalitativní), přinesla řadu béčkových (céčkových…) filmů o krvelačných mimozemšťanech, příšerách z jezer a podobně - žádný z nich se nezapsal žádným (natož zlatým) písmem do dějin světové kinematografie, dnes na ně vzpomíná hrstka zoufalých, pro něž se staly předmětem kultu. Zato v letech osmdesátých, devadesátých a také v novém miléniu se objevilo několik (ale stále velmi málo) snímků svými vnějšími znaky odpovídajících sci-fi, které ovšem přinesly něco nového - smysluplný, zajímavý a podnětný příběh. Kvalitní je zvu proto, že nejsou pouhou samoúčelnou exhibicí možností počítačové grafiky (na rozdíl od Dne nezávislosti), ale technická dokonalost jen vyjadřuje jakési vize budoucího světa, který může být takový či onaký - vždy ovšem je čímsi zkažený a nepřirozený, odlidštěný.

V deváté dekádě dvacátého století (rozuměj léta osmdesátá) všechny cinéfily uchvátil příběh o androidech, nerozeznatelných od lidí, kteří si svou pravou identitu nejsou s to sami uvědomit - mám namysli Scottův film inspirovaný jednou z povídek Philipa K. Dicka "Blade Runner" (1982). Tento snímek pokládá zajímavou otázku, jak definovat člověka (a věřte mi, že klasická teorie, dle níž je člověk jako jediný schopen používat nástroje někým jiným vyrobené, popřípadě je sám vyrábět, je popřena velmi razantně).

Léta devadesátá zaznamenávají druhou vlnu zájmu o sci-fi snímky. Byla natočena velká spousta zbytečných, pod- či průměrných, ničím překvapujících snímků (znovu uvedu jeden z nejzářnějších případů špatného vědecko-fantastického filmu - Den nezávislosti, ano já ten film vážně nemám rád), ale premiéru měl i jeden z mála filmů, které člověka nutí myslet - "The Matrix" z roku 1999 (více naleznete v příslušné recenzi a mém textíku "Inspirační zdroje snímku Matrix").

Dříve než se dostanu k hlavní náplni této práce (recenzovat film Minority report), dovolte mi, abych položil jednoduchou otázku všem příznivcům Dne nezávislosti a jemu podobných (například Andrew je jedním z nich). Neustále argumentujete, že je film po technické (spíš grafické) stránce dokonalý a je zábavné na něj koukat, proto je to dobrý film - asi máte pravdu, ale řekněte mi, proč se koukat na sci-fi, které je technicky nedokonalé či přímo špatné, takový film by byl tím nejzbytečnějším vůbec (tedy pokud vidíme důvod existence filmu jen podívanou)? Technická vytříbenost je snad již samozřejmostí, hledejte občas také něco jiného, než exploze (v množství větším než obrovském), hezké mimozemšťánky a americký patriotismus (mé oblíbené rčení: všechny tyto snímky obsahují tzv. scénu s americkou vlajkou - stars and stripes). Napište mi jediný zajímavý moment z filmu Den nezávislosti, o kterém jste přemýšleli. Já to viděl asi 2krát a stále nic.


Ale to byl jen takový stručný úvod, abychom si ujasnili stav věcí a aby vy jste poznali můj pohled na problematiku sci-fi. Od toho se totiž odvíjí mé pojetí filmu Minority report a také tohoto textu. Ještě poznámku, tento film byl také inspirovaný povídkou Philipa K. Dicka.

Nejprve krátce k příběhu, pro ty, kteří ještě neviděli. Spielberg nás vrhá do Washingtonu D. C. roku 2054 - vše je dokonalé: doprava, bezpečnost a hlavně nejsou páchány žádné vraždy. Vraždy byly vymýceny díky jednomu plicejnímu projektu, tzv. Precrimu - založen na třech jasnovidcích, kteří ve svých vizích předpovídají vraždy, udají jména pachatele a oběti, na policistech je, aby zločinu zabránili. Tuto specializovanou jednotku vede John Anderton (Tom Cruise). Vše jde zdánlivě hladce až do chvíle, kdy se na kouli prozrazující jméno pachatele objeví nápis John Anderton. Diváci jsou svědky dvojího hledání: zatímco policisté Precrimu pátrají po uprchlém Andertonovi, ten řeší složitý hlavolam, na jehož konci je nevyhnutelné zrušení Precrimu.

Během těchto pátrání se dozvíme mnoho o Johnově minulosti (manželství, ztráta dítěte, která zapříčiní rozvod a také zapojení Andertona do Precrimu), vlastním projektu (kterak jej lze podfouknout a zabít člověka i přes veškerá opatření), ale hlavně o budoucnosti, která nás (možná) čeká. A jaká ta budoucnost bude, Spielberg konzultoval s mnohými specialisty, těmi nejlepšími ve svých oborech (futurologové, urbanisté, sociologové…) - tímto povyšuje filmovou fikci na pokus o ztvárnění vzdálené reality, jediné možné. A právě toho se trošku bojím.

Celá zápletka snímku je postavena na tom, že když člověk ví, co udělá, podnikne vše proto, aby to udělal (případ, že to je dobrá věc), či podniká vše aby se to nestalo (pokud se jedná například o vraždu), ale svými skutky se nakonec přeci jen dopracuje k již známé události, poté je mu dáno na výběr - buď udělá to, co bylo předpovězeno, nebo se vzpříčí osudu a změní tím běh dalších událostí. Myslím, že snad každého, kdo chvíli přemýšlel o snímku Minority report nemohla nenapadnou spojitost s dílem Oidipus král od Sofokla. Pro neznalé jen napovím: Oidipus je ten, který zabil svého otce a oženil se s vlastní matkou (ale vše souvisí s tím, že on znal svůj osud a vší silou se mu chtěl vzepřít, ale právě tím aktem jej naplnil).

Když jsem se o tomto filmu bavil s přáteli, padla hypotéza, že je v něm spousta chyb a nedotažených skutečností - dá se s tím souhlasit, ale pouze z části. Hlavní chybou je údajně to, že ve chvíli, kdy proroci vidí vraždu, jež má John spáchat, ona myšlenka vůbec nepochází z jeho hlavy (vpravdě s jeho osobou to v té chvíli nemá vůbec žádnou spojitost). Dle mého názoru se však nejedná o žádnou chybu, neboť víme-li (teď prozradím rozuzlení, takže pokud jste film ještě neviděli, rychle ukončete čtení a raději běžte do kina, dám vám náskok, než budu pokračovat. . . už?!), že to je na Johna všechno nastraženo, aby nepřišel na utajenou vraždu (souvisí s tzv. menšinovým záznamem = minority report; někdy dojde ve vizích tří proroků k nesrovnalostem, to znamená, že jeden vidí něco jiného než druzí - tato skutečnost je utajena, neboť může znamenat zkázu Precrimu), musíme přiznat, že to všechno pasuje. Zajímavější je spíš to, zdali by John pátral po té utajované vraždě dále (a přišel na ni), kdyby byl stále šéfem jednotky Precrimu. Myslím, že nikoli, neboť by si nikdy nedovolil tolik, co může provést muž na útěku. Jak zní jedno z filmových (i životních) pravidel: není nic nebezpečnějšího, než nevinný člověk, odsouzený za vraždu, na útěku.

Co se technické dokonalosti týče, nejsem sice ten pravý, ale vpravdě i mě, zarytého odpůrce grafické dokonalosti, zaujalo několik záběrů. Hned začátek filmu, ve kterém sledujeme vraždy stejně, jako je vidí John Anderton, je skvělý, stejně jako způsob, jakým John prohlíží jednotlivé záběry - slyšíme klasickou hudbu (John Williams) a pozorujeme Johna, kterak stojí před obrazovkami a doslova diriguje jednotlivá okénka (opět záblesk geniality). Ale on vlastně celý film (bezmála 2 a půl hodiny dlouhý) je exhibicí technického perfekcionismu pánů Spielberga a Cruise.

Samozřejmě nelze v tak krátkém textu podchytit veškeré detaily (například to, že se v budoucnu lidstvo vypořádalo s vraždami, ale neumí si poradit s drogami), ale to ani není cíl, jak tvrdí jakýsi filmový teoretik: o filmu je zbytečné psát, neboť snímkem bylo řečeno vše podstatné.

Poslední poznámku bych rád věnoval jednomu z největších fenoménů poslední doby - reklamě. Chápu, že tak mohutný projekt musí být financován mnoha zdroji a Spielberg (jeden ze zakladatelů společnosti Dreamworks, jež snímek produkovala) nenechal nic náhodě, tj. na peněženkách diváků (i když myslím, že snímek se jistě zaplatil, na rozdíl od předchozího projektu A.I.) - podobně jako v sérii o agentu 007 i v Minority report se objevuje mnoho zjevné reklamy (pivo Guiness, voňavky Bvlgaria či automobilka Lexus), ale na rozdíl od bondovek tato reklama plně dokresluje atmosféru doby (rok 2054): reklamy se na kolemjdoucí obracejí, pokřikují na ně jmény, nabízejí pouze to, co chodce skutečně zajímá.

Pokud předpokládáme, že každý snímek, jakkoli složitý a mnohovrstevnatě budovaný má jedno základní sdělení a poslání, domnívám se, že Minority report je právě o hledání osudu a pokusům vzdorovat mu. Což z něj činí nadprůměr mezi vědecko-fantastickými snímky (mám namysli nadprůměr podle mých osobních měřítek, ale zároveň i technický nadprůměr).

originální název Minority report
režie Steven Spielberg
státUSA
délka145 minut
hrají Tom Cruise, Max von Sydow

Standa
zpět na úvod