Kvalitní kandidát na Oscara

Road to Perdition

V roce 1999 ohromil filmový svět mladý divadelní režisér pocházející z Velké Británie Sam Mendes snímkem Americká krása. Odhalil jím pravou tvář americké společnosti zakrývanou "bílými ploty". Celé tři roky jsme čekali, čím nás překvapí. Do kin přichází jeho novinka pod originálním názvem Road to Perdition, která potvrzuje režisérovi kvality.

Hned na začátek musím upozornit, že obdivovatele Americké krásy režisér zklame, neboť nový film je naprosto odlišným, byť některé podobnosti bychom objevili.

Tentokrát nás Mendes přivádí do Spojených států třicátých let - doby, která přeje organizovanému zločinu, rodící se mafii, jež má své kořeny v cizině. V malém městečku, kde většinu populace tvoří potomci irských přistěhovalců, vládne železnou pěstí starý John Rooney (fascinující Paul Newman) - chová se ve městě jako Bůh na Zemi: někdy dává, jindy bere. O jeho ilegálních obchodech (zejména s alkoholem) není pochyb, neboť se kolem něj neustále vyskytují "přátelé" ne nepodobní tělesné stráži. Jedním z nich je i Michael Sullivan (již tradičně výtečný Tom Hanks), který je Rooneyho nejvěrnějším pomocníkem (rozuměj poslem smrti) a zároveň vysněným synem (vzájemné porozumění je nejlépe ukázáno při společné hře na klavír).

Drama vztahu otec - syn

Problémy nastávají ve chvíli, kdy se Michaelův syn Michael Sullivan ml. (představovaný Tylerem Hoechlinem) stává svědkem nočního výjezdu otce s Connorem, který je Rooneyho vlastním, nepříliš povedeným synem, a následného masakru ve skladu s alkoholem. Aby Connor odstranil nepohodlné svědky, snaží se zbavit obou Michaelů, ale souhrou okolností zabije zbývající členy rodu Sullivanů - manželku Annie a mladšího syna Petera.

Po této nešťastné události se musí Michael se svým synem vydat na cestu do místa zvaného Perdition, aby zachránil život svůj a synův. Zároveň veškeré své schopnosti vkládá do přípravy pomsty. Tím si nepřímo znepřátelí celé chicagské podsvětí (včetně Ala Capona), které na něj posílá nájemného vraha a příležitostného fotografa Maquira (zajímavá kreace Juda Lawa).

Takto vypadá stručný popis úvodní expozice, která je z celého filmu nejdelší a působí poněkud rozvláčně. Avšak pro plné pochopení tragičnosti příběhu je nejpodstatnější. Nastiňuje totiž vnitřní konflikty postav, zejména Rooneyho a Sullivana, kteří musí zcela přehodnotit přístup jeden k druhému.

A právě vzájemný vztah otce a syna je hlavním tématem snímku. O relacích mezi matkou a synem byla natočena řada kvalitních snímků, ale většinou se jednalo o soužití velmi nezdravé (ať již mluvíme o Pasoliniho Oidipovi či o hrůzu nahánějícím Normanu Batesovi ve slavném Hitchcockově Psychu). Mendes nám představuje vztah ve všech směrech krásný a několikrát obměňovaný (celkem jsme svědky pěti různých forem tohoto svazku), ovšem dokud není jeden ze subjektů vnějšími podmínkami tento radikálně přehodnotit.

A právě vnitřní proměna je zásadním rysem jednotlivých postav, stejně jako proměna vztahů. Kdyby byly charaktery od počátku vyjasněné a průhledné, nemohl by snímek být toliko strhujícím. Zejména scéna posledního setkání Rooneyho a Sullivana (natočena téměř jako sen či představa - bez reálných zvuků, jen hudba a padající déšť), tedy završení celého konfliktu, dokládá možnost existence "opravdových" citů na plátně (ovšem největší měrou k tomu přispívají hlavní protagonisté).

Důležitý je také víceznačný název Road to Perdition - Sullivanové a jejich Nemesis skutečně míří do místa zvaného Perdition, zároveň však má rovinu daleko obecnější. Perdition můžeme do češtiny přeložit jako zatracení - a všechny postavy svými činy směřují právě ke konečnému zatracení (jediným, kdo se mu vyhne je symbol čistoty - dítě, Michael Sullivan ml.).

Vedlejší produkt

Vedle zmíněného příběhu film ještě obsahuje spoustu náznaků a detailů, díky kterým jej můžeme považovat za další kritiku americké společnosti. Jistě si dobře pamatujete, že Americká krása byla velmi ceněna především kvůli satirickému podtextu - "režisér ukázal pravou tvář Ameriky" často se říkávalo (bráno ad absurdum, byl tento film daleko cílenějším útokem než Fincherův Klub rváčů z téhož roku). Je možné, že tato skutečnost byla do snímku zahrnuta programově, ale obyčejný divák ji reflektuje spíše jako vedlejší produkt, bonus přidaný ke skvělému příběhu.

I nový snímek obsahuje několik obdobných bonusů, tentokrát ze třicátých let. Předně se jedná o samotnou existenci zákona o prohibici a jeho faktického dopadu (zvýšení kriminality, rozkvět organizovaného zločinu…), ovšem tato skutečnost již byla připomenuta mnohokrát. Mnohem zásadnější je nezkušenému oku skrytá ukázka dobového rasismu a segregace. V dnešní době "politicky korektních" snímků musí v každém americkém filmu hrát alespoň jeden Afroameričan (kdy jen nás zasáhne tato vlna?). Toto nepsané pravidlo režisér Mendes využil naprosto mistrně - jediný Afroameričan, který se objeví v jediném záběru (ne více než několik sekund) má úlohu liftboye!

Toto vše pouze potvrzuje, že opravdu trefný satirický pohled na skutečnost je schopen podat snad pouze cizinec (vzpomeňme na Formanovy rané snímky Taking Off, Přelet přes kukaččí hnízdo či Vlasy).

Kvalita či komerční...?

Snímek je bezpochyby určen většinovému diváku, tedy co nejširšímu publiku. Kvality najdeme především v práci s kamerou a střihem. Obě zmíněné složky jsou totiž ve snímku využity více než zdařile. Zmínil bych především dynamičnost kamery a užití velkých detailů, střih následně neplní funkci neviditelného průvodce, nýbrž se stává dějotvorným nástrojem v rukou režiséra.

Jednou větou: kvalitní film, který má na to, aby vydělal mnoho peněz, neurazil milovníky filmu a při udílení Oscarů získal nějakou tu cennou sošku.

originální název Road to Perdition
režie Sam Mendes
státUSA
délka117 minut
hrají Tom Hanks, Paul Newman

Standa
zpět na úvod