Sex, drogy a rock ´n´ roll

Šeptej

Každý jistě dobře zná Samotáře, ale již méně lidí si pamatuje jejich staršího brášku, snímek Šeptej. Mladý režisér David Ondříček debutoval tímto snímkem v roce 1995 (1996) a již brzy po premiéře si jej oblíbilo mnoho, především mladých diváků. Když jsem jej viděl poprvé (krátce po premiéře), moc jsem tomu snímku nerozuměl - nebyl jsem ještě naladěn na tu správnou vlnu, alkohol ani lehké drogy mi nic neříkaly, spát jsem chodil kolem desáté večer. Přesto všechno se mi film velmi líbil a mrzelo mě, že jej televize jaksi ignorují - až nyní (po několika letech, kdy jsem nabral potřebné zkušenosti) se mi dostala do ruky VHSka s tímto titulem a já byl ještě více očarován skvělými dialogy, herectvím hlavních představitelů a hlavně atmosférou snímku.

Nemůžu se zbavit dojmu, že byl Ondříček inspirován slavným snímkem Trainspotting, jenž představuje britskou mládež, a uvědomil si, že něco podobného chybí i nám, mladé zemi, která si na svobodu teprve zvyká. Vrhá nás do víru nočního života, plného drog, elektrizující taneční hudby, milostných vztahů, neopomene ukázat i novodobou bohému a samozřejmě si neodpustí drobná rýpnutí do klasického "čecháčství".

Do Prahy se dostává mladá, naivní venkovská dívka Anna Koutecká - utíká z domova, protože ji nebaví střílet (otec je plukovníkem armády a ona studuje vojenské gymnázium). Při útěku náhodnou stopne podivného mladíka, Speedyho, který je permanentně někde jinde (dopomáhá mu k tomu často užívaná marihuana) a jenž ji odveze do vytouženého hlavního města. Zde ji seznamuje se svým bratrem, Filipem, který je úplně opačné povahy Na rozdíl od exaltovaného a neustále se pohybujícího Speediho, se Filip chová velmi klidně, pomalu - je malíř. Anna se u Filipa zabydlí - není sama, osazenstvo bytu tvoří ještě Irma (podzimní depkařka, která nemůže v noci spát), Kytka (trochu divný Filipův kamarád, se kterým jsou neustále na nože - Anna nechápe proč) a Kosma (Speedyho pejsek - spíš něco jako kříženec koně s mamutem), jehož očima občas pozorujeme dění v bytě (černobílé a podivně roztažené obrazy, jakoby z petřínského labyrintu, i hlasy zní zpomaleně).

Jedna z klíčových scén se odehrává během první Aniny noci v Praze: v noci se probudí a jde se napít. Vyruší ji Filip, který pozoruje noční oblohu plnou hvězd (často opakovaný záběr). Kouká a přemýšlí o mimozemšťanech. Anně říká, že mu připadá tak trochu jako z jiné planety.

Anička poznává život velkoměsta: na návštěvě u umělecké fotografky Laury poznává novodobé bohémy (pijí, fetují a každý přestavuje jakýsi typ člověka, který s sebou přinesla demokracie - víc než náruživý sportovec Robert, není schopen mluvit o ničem jiném než o sobě a sportu; lev salónů a nevázaný bavič, který si svými smyšlenými historkami sám sobě nalhává fikci, neboť realita je příliš šedivá; novodobý sektář-mesiáš, jenž se snaží zaujmout i ohrožením vlastního života - podřeže si žíly…). Filip ji odvádí z tohoto více než divného prostředí, aby se spolu procházeli a zašli si spolu na pouť. Filip se opět kouká na hvězdy a vidí jednu padat, přeje si, aby to byl létající talíř, který by jej odnesl pryč. Anna se ptá, jestli by mohla s ním. Ona stále nerozumí, neví, co je Filip zač - je homosexuál a Kytka je jeho přítel - jakmile to zjistí, kus jí samotné se ztrácí.

Vztah Filipa a Kytky však není vůbec nijak idylický - neustále se hádají a Kytkovi tyto hádky dělají problémy v práci (je mužský prostitut na Hlavním nádraží). Další scéna se odehrává na diskotéce, kde Anička poprvé poznává taneční drogu extasy - skvělé je její očekávání a následné suché konstatování, že nic (zato na Kosmu má extasy zjevnější účinky: když ji nedopatřením spolkne, jeho vnímání světa se značně mění - vidí jako obyčejný člověk, na psa slušný výkon). Kytka se s Filipem znovu pohádají a po následném usmiřování se oba rozejdou. Zatímco Kytka jde za svým posledním kšeftem, Filip se vrací za Annou a Speedym.

Vše vrcholí střihovou scénou, při níž se z Filipa definitivně stává heterosexuál (miluje se s Aničkou) a Kytka přestává býti prostitutem (utíká z práce). Když je nachytá při milostných hrátkách, zešílí a chce je zabít. Nepodaří se a Kytka utíká pryč, aby se zabil (na Nuselském mostě, kdy mu psychiatr radí, že si raději měl vzít prášky), ale nakonec se Kytka ocitá v blázinci.

Anna končí stejně jako začínala - stopuje, ale nyní již s Filipem. Úplnou tečku za příběhem udělá společný odlet létajícím talířem.

Mezi to nejlepší, co na snímku oceňuji, bych na prvním místě uvedl postavy. Prakticky každá postava představuje určitý prototyp: Anna je nevinná, naivní. Filip je mladý umělec, který si není na světě jist vůbec ničím (ani vlastní sexuální identitou), a proto s ním nakládá po svém. Kytka je zkrátka chudák, miluje někoho, koho již více nemůže mít, a s tímto stavem se nemůže vyrovnat. Speedy je mladý pohodář, který bude na budoucnost myslet, až už bude pozdě. Irma je dívka, jež každý vztah bere zatraceně vážně, ale má smůlu na chlapy. Co se hereckých výkonů týče, zaujmou především skvělá Tatiana Vilhelmová (Anička), která své postavě podřídila i mluvu (skvělé je natahování během otázek a jejich intonace), stejně jako Jan P. Mochow (mimo jiné autor veškeré muziky ve filmu), který překvapuje svým ne-herectvím - především díky těmto dvěma osobnostem je snímek až neuvěřitelně autentický, bez přetvářek. Jan Čechtický se svého věčně zhuleného Speedyho ujal také velmi přesvědčivě.

Co je ovšem velmi důležité pro postavy v tomto filmu, je změna. Vlastně vpádem cizího elementu (Aničky) se vše mění a je postaveno na hlavu. Mění se jednotlivé postavy, stejně jako jejich vzájemné vztahy. Ve Filipovi, který je na počátku naprosto neochvějně přesvědčen o své sexuální orientaci, začíná klíčit semínko pochybností, které nakonec přerostou ve strom poznání. Mění se Kytka - u této postavy dochází ke dvou změnám najednou: k lepšímu (uvědomuje si, že prostituce není správnou cestou) i k horšímu (začíná nenávidět Annu, která za nic nemůže, a svou špatnou náladu přenáší na všechny v okolí). Není se tedy čemu divit, že se mění i vzájemný vztah obou postav. Mění se i Irma, jež z naprosté bytové letargie přechází do letargie mírné diskotékové. O Kosmově chemické proměně jsem se již zmínil. Kdo se ovšem nemění vůbec je Speedy - neustále stejný pohodář, který si chce užívat právě teď a tady. Nejzajímavější je samozřejmě postava Aničky, která coby onen cizí element změnu nepřímo způsobuje, aniž by si to sama uvědomovala, což je vcelku pochopitelné, neboť neznala dřívější status quo. Ale i ona se mění: po tom, co všechno prožila a viděla, se odhodlá zavolat otci, cítí potřebu mu sdělit, že žije a je v pořádku.

Co se rytmu snímku týče, zvolil režisér střídání záběrů plných vnitřní dynamiky a agresivity se záběry, které jsou doslova komorní (již první, titulková sekvence, během níž jsme svědky záběru Speedyho, kterak poslouchá v autě taneční hudbu, pohupuje se a zpívá si a v kontrastu stojí tichý záběr Anny, trhající třešně; stejně jako následné prolínání záběrů z klubu - taneční hudba, dialog, spousta lidí - a záběru z bytu jakéhosi staršího homosexuála, jenž klidně sedí v pološeru a filosofuje o animálnosti lidského pokolení).

Zvláště oblíbenými jsou u Ondříčka scény v parcích (zde se odehrává jedna z mně nejmilejších scén, kdy na lavičce sedí Anna, Filip a Speedy, jemu u nohou Kosma, všichni mlčí a postupně si nasazují sluneční brýle) a také v autech.

Proč v názvu tohoto textu stojí Sex, drogy a rokenrol, heslo sedmdesátých let? Když si to rozebereme do nejhlubších detailů, musíme přiznat, že tyto tři věci hrají v životě mladého člověka nejdůležitější úlohy, ať již všechny zároveň, nebo jedna převažuje (čtvrtou by mohl být ještě sport, abychom pokryli 100% mládeže, ale o něm tento snímek nepojednává) - a také proto se staly hlavními tématy Ondříčkova výtečného snímku.

Mladý režisér natočil mladý snímek zejména pro mladé lidi, kteří se v něm poznají a zároveň uvidí stáří ve světle, které se jim nebude líbit, ale to světlo je alespoň z části pravdivé (skvělá je například scéna ve vlaku, kde Kytka pozoruje lidi, kteří si ihned po zaujmutí místa rozbalují svačinu - řízky apod. - a ihned je pojídají). Během zobrazení mládeže poloviny devadesátých let, včetně všech jejích zájmů a problémů však režisér (a scénárista v jedné osobě) ukázal pravou tvář mladé České republiky se všemi nešvary (například Němci, kteří si sem jedou užít, protože to tady je levné a nijak zvláště potlačované).

originální název Šeptej
režie David Ondříček
státČR
délka85 minut
hrají Taťásna Vilhelmová, Jan P. Muchow, Jan Čechtický

Standa
zpět na úvod