Svatokrádež: parodie na pohádky

Shrek

Bylo nebylo, roku 2001 vzniklo dílo, které svou originalitou předčilo mnoho dosti svébytných děl. Animovaný film Shrek si získal ihned po svém uvedení příznivce mezi všemi věkovými kategoriemi a myslím, že se jedná asi o první film určený pro děti, který si však mnohem více užije jejich dospělý doprovod. Stručný vývoj animované zábavy pro všechny si můžete přečíst v recenzi na Dobu ledovou, nyní se vrhněme na dobrosrdečného zlobra.

Tvůrci této komedie si dovolili jeden dosti drzí krok, a to v celkovém pojetí Shreka, neboť ten je celý vystavěn jako parodie na vše možné (to by nebylo nic podivného), ale novota je v tom, že zaútočili na žánr tak říkajíc čistý - na pohádky. A kdyby se jednalo o pouhé citace a narážky, nebyl by Shrek tím, čím je - obojího se dočkáte v míře větší než velké, ale krása Shreka spočívá zejména v útoku na podstatu pohádek jako takovou a všechna klišé s filmy pro nejmenší spojená. Největším chudákem je dle tvůrců multioscarový Walt Disney, který to schytá na všech frontách.

Příběh sám je také pohádka a nese všechny atributy, potřebné k zařazení do této škatulky, ale jak už to v parodiích bývá, vše je neuvěřitelně zmotáno a dostatečně zesměšněno, takže výsledný produkt je od klasické disneyovky vzdálen více než 1AU (= více než vzdálenost Země od Slunce). V prvních patnácti minutách si divák, znalý potřebných originálů, užije více legrace, než v deseti pohádkách dohromady. Právě v této části se totiž postupně setkáváme se zeleným zlobrem Shrekem (nejprve jeho použití pohádkové knihy na latríně a následná hygiena jsou s dovolením k posrání smíchy), Pinocchiem ("Já nejsem žádná loutka, jsem obyčejný kluk," jak řekl, protáhl se mu nos o pěkných pár čísel), mluvícím Oslíkem, který prchá před zlými rytíři a setkává se se Shrekem (stane se z nich krásná dvojice, ne nepodobná Laurelovi a Hardymu), mrtvou Sněhurkou a sedmi trpaslíky (Shrek: "Dejte mi tu mrtvou ženskou ze stolu" - trpaslíci opáčí: "a kam ji máme dát, postel už je zabraná"), Vlkem převlečeným za babičku ("Co je?!") a další "pohádkovou verbeží", která zabrala Shrekovu odpornou bažinu, proto je později nazývá "squattery".

Shrek se jich všech chce zbavit, proto se rozhodne navštívit Lorda, který to vše způsobil a zahnal je do bažiny, na jeho cestě je mu nápomocen Oslík.

Poté se seznámíme s malým-velkým Lordem, který si velikostí svého paláce "asi něco kompenzuje" (Shrek). Je uspořádán turnaj, který Shrek vyhraje (ne, že by se o to někoho prosil) a dostává se mu té cti, že může zachránit princeznu Fionu, která se má stát ženou Lorda. Po různých peripetiích s dračicí se mu to podaří a princeznu zachrání. Ta jej považuje za pravou lásku, ale sám Shrek jí říká, že není její typ, po spatření Shreka princezna dává tomuto tvrzení za pravdu. Během společné cesty se Shrek a princezna sbližují, ale tento nekonvenční (jistou dávkou zoofilní) vztah nemá budoucnosti.

Zhruba po hodině se příběh láme a dostává nový rozměr - krásná princezna není úplně bez chyb, vždy na noc se mění ve zlobryni (z prokletí ji vysvobodí až polibek od opravdové lásky). To už si ovšem princeznu (opět krásnou) přebírá Lord a Shrek je zase sám. Jak to vše dopadne, to si zjistěte sami, jen uvedu jednu z Oslíkových replik: "A já doufal, že to skončí dobře".

Nyní menší zamyšlení. Snímek Shrek je parodií, a to prakticky každý záběr a někdy je záběr parodický mnohonásobně. Úvodní sekvence (popsaná výše) parodující zaběhané pohádkové archetypy je asi nejsignifikantnější, ale dále autoři do příběhu zakomponovali tisíce (možná stovky) detailů a geniálních citací. Například během turnaje se Shrek utkává se svými soupeři v ringu a souboje jsou jako vystřižené z Američany milovaného wrestlingu.

Na turnaji (ale také na svatbě) se setkáváme s parafrázování amerického pořádání soutěží - pomocníci drží jakési tabule, na nichž je napsáno například smích či ticho nebo ááách (to je pro ty hloupější, kteří při sledování zábavného programu nevědí, kdy se smát - něco jako smích během sitcomů nebo to debilní dítě-slunce v ještě debilnějších teletabýz).

Na mušku si autoři vzali také jeden specifický druh zábavných soutěží - Rande (či jak se to na Nově jmenovalo): Lord si nechá přinést kouzelné zrcadlo a to mu představuje tři krásné princezny - slečnu A (která je od mládí narušená a ráda uklízí po nevlastních sestrách - Popelka), slečnu B (pochází z kouzelného království, a i když žije se sedmi muži, není to lehká děva - Sněhurka) a slečnu C (princezna Fiona).

Královský palác je zase parodií na obrovské zábavné parky, hlavně na Disneyland (provazové fronty, souvenir-shopy, chlápci v maskách a info stánky - geniální).

A závěrečná scéna, Shrekova karaoke taneční párty, je parodií na televizní karaoke-soutěže (ale musím uznat, že kdyby naši rádoby zpěváci předváděli výkony jako jejich animované spřízněné duše, snad bych se na to i jednou podíval), při níž zazní v podání pohádkových postav hity od hvězd typu Madonna, MC Hammer, Village People, a jeden záběr nám opět připomene dnes již naštěstí zapomenutý, ale svého času celosvětově nejoblíbenější tanec - Makarenu.

Ještě než se podíváme na grafické finesy, několik slov ke zvukové stránce snímku. Shrek je jedním z prvních animovaných filmů, které mají vlastní písničkový soundtrack a písničky v něm také zaznějí. Dřívější praxe byla zhruba taková: studio Walta Disneye natočila dojemný snímek, oslovila některého slavného hudebníka, který napsal a nazpíval jednu ještě dojemnější píseň, která ve filmu většinou ani nezazněla (možná během závěrečných titulků) a celý film byl plný symfonické hudby, speciálně složené. Ona "titulní" (spíš titulková) píseň pak samozřejmě získala Oscara za nejlepší filmovou píseň - takový osud čekal například Lvího krále (jen tak mimochodem, nejúspěšnější animovaný snímek vůbec, tedy co se peněz utržených týče). Shrek je skutečně jiný, používá písničky od začátku (scéna hygieny - skladba Smash Mouth - All stars) až do konce (ona karaoke párty).

Důležitou součástí našeho výsledného prožitku ze Shreka je také dabing, který je naprosto geniální - nerad bych se mýlil, ale myslím, že českou verzi připravil František Fuka a jako vždy, podařilo se mu to dokonale. Nezapomenutelná hláška - perníček je mučen (rozuměj namáčen v mléce) a Lord se jej na něco ptá, perníček odpovídá: "Vyliž mi polevu!" nebo následná disputace, která je složena ze slov písně Včelka Mája či píseň figurek v info stánku ("...a kdo se tváří kysele, ten ať jde do prde - do háje…"). Zarytí odpůrci dabingu by si měli pustit českou verzi a nechť pláčou nad tou perverzí, jak to může někdo dávat dabované.

Nyní velmi krátce k výhodám počítačové animace, použité při natáčení snímků jako je Shrek a Příšerky s.r.o. Tyto filmy vznikají zhruba tak, že hliněné postavičky jsou naskenovány do počítače a dodělává se pohyb, prostředí, světlo… - zní to možná jednoduše, ale uvědomte si, že každý snímek vzniká v průměru 2 roky.

Největší slabinou klasické animace byl pohyb, nemyslím pohyb postav, ten byl dotažen k dokonalosti, myslím pohyb kamery a zvětšování (zmenšování) záběru. A právě tyto nedostatky vyřešila binární animace. Shrek je vlastně plnohodnotným filmovým dílem, neboť autoři již pracují s kamerou jako u jakéhokoli jiného snímku. Jsme svědky plynulého nájezdu z celku na detail Shrekovy tváře a podobně; stejně tak jsme svědky plynulých pohybů kamery, dokonce bychom mohli objevit i záběry tzv. subjektivní kamery (princeznu Fionu sledujeme Shrekovýma očima). Jakmile animátoři vyřešili tento základní problém, mohli se plně vrhnout na detaily: mimika tváří, realistický pohyb kůže (srsti), dokonalé vystínování či proud tekutiny - tyto záležitosti jsou zatím nejdále dotaženy u snímku Příšerky s.r.o., který konkuroval Shrekovi během historicky prvního oscarového klání animovaných snímků (třetím do písničky byl Johny Neutron).

Myslím, že Shrek pozlacenou sošku získal oprávněně, byť je dost možné, že by měly akademici udělit dvě první místa. Kdo je tím nejlepším ukáže až čas, jisté je, že sympatie vzbudili snímky oba - navíc jim musíme přiznat nespornou úlohu v přetváření animovaných filmů z ryze dětské zábavy na vysoce kvalitní zábavu pro celou rodinu.

GALERIE

originální název Shrek
režie Andrew Adamson a Vicky Jensen
státUSA
délka85 minut
české hlasy propůjčiliDavid Prachař, Oldřich Vízner, Dana Morávková

Standa
zpět na úvod