Sibiř

V poslední dekádě dvacátého století nám ve většině zemí dozrává nová generace filmařů (podobně jako tomu bylo v letech šedesátých) a tito mají jednu klasickou tendenci mládí - zavrhnout tradice a vydat se na neznámou půdu. Díky tomuto fenoménu se k nám dostávají velmi zajímavé snímky ze všech koutů světa, někdy i ze zemí kinematograficky exotických, které ovšem mají toliko zásadní charakter (ať již na poli formálním či obsahovém), že si své příznivce najdou všude. Dalo by se hovořit o jakési nové nové vlně, neboť všechny tyto autory spojuje několik znaků - náměty (mládež a její svět), východiska řešených problémů (obsah), a agresivní střih, vysoká frekvence střídání záběrů a hudební techno-doprovod (+ mnoho různých experimentů na poli formy).

pařba

Dnes již asi nikdo nevystopuje úplně první film, který by byl jakýmsi praotcem všech Trainspottingů, Lol, které běží o život a jim podobných - každopádně i mezi těmito snímky najdeme ty lepší a ty horší.

K těm skutečně dobrým bych bezesporu zařadil i snímek nizozemský, který se jmenuje Sibiř (název více než zavádějící). Z Nizozemí jsme zvyklí na trochu odlišnou produkci - vážná dramata typu Charakteru či Antonie (v dosti tradičním duchu natočená díla), ale Sibiř přesně navazuje na odkaz zmiňovaného (neznámého) praotce.

Ihned na začátku se ocitáme uprostřed dění - po prosouložené noci dvojice mladíků nejprve okrade a vyfotí své oběti, vytrhne jim stranu z pasu (na které je přirozeně fotografie), ukradne foťák a následně se vypaří. Ano, to je jejich obživa - sbalit dvojici turistek, provést je Amsterdamem, na večeři, do postele a ráno je opustit bez peněz a platného pasu.

Vše skvěle funguje až do chvíle, kdy se k nim do bytu dostane záhadná Lara, dívka, jejímž domovem je Sibiř. Jeden se do ní zamiluje a druhý ji chce vykopnout z bytu. Zde dochází k důležitému problému - zamilovaný ji chce vzít na Sibiř (za společně vydělané peníze), zatímco druhý je proti - uzavřou sázku, kdo dříve dosáhne čísla 15 ve své osobní sbírce pasových stránek, bere vše, zatímco druhému zbudou oči pro pláč.

Zamilovaný mladík má překvapivě úspěch u turistek (je jasné, že sázku vyhraje), ale Lara mu zkrátka a dobře nechce dát. Komu ovšem Lara dá, je jeho přítel (vtipně mu oba říkají Fuckboy, ale pro každého to má jiný nádech). A tím jsme u hlavního tématu celého filmu - je to snímek o souboji dvou citů pro člověka nejcennějších, lásky a přátelství. Zatímco Goof (zamilovaný, podle Lary hodný, ale slaboch a idiot) nic netuší, dělá vše pro to, aby své lásce splnil její přání (postupně se dozvíme, že ona na Sibiř vůbec nechce), jeho přítel Hugo si sní pěkně užívá. Když ale Hugo pozná dívčinu pravou tvář (vypočítavá děvka), snaží se jí zbavit (pro záchranu přátelství). To ovšem nedovolí stále více zamilovaný Goof (je slepý, nechce poznat pravdu, přátelství je přeci jen méně než skutečná láska). Dívka jim sebere všechny peníze, rozpadá se jejich přátelství (Goof v jedné scéně mluví s Hugem, který apeluje na jejich přátelství, a říká mu, že nejsou kámoši, ale byli obchodní partneři - ovšem byznys zkrachoval).

Lara se přestěhuje do jednoho hotelu, kam si mladíci jdou pro své peníze. Jak to nakonec skončí? Zvolí Goof lásku (neopětovanou) nebo přátelství? Nebojte, jedná se o film optimisticky ukončen, byť klasický uslzený happy end nečekejte (jedná se o evropský film!) a prozradit vám mohu, že se na Sibiř skutečně někdo podívá - ale záleží na tom, kdo!

Tolik k ději, ale dost podstatnou roli hraje také forma - a ta je opět dosti experimentující. Klasický filmový formát je střídán záběry z digitální kamery a někdy i z klasické analogové (navíc černobílé) kamery (zde je navíc patrné ovlivnění dogmatem 95, neboť záběr je až přehnaně zrnitý).

Ke konci snímku sledujeme i jakýsi flashback, během kterého si Goof dává dohromady své poznatky a dochází k závěru, který je ovšem divákovi znám již notnou chvíli.

Vše se před očima odehrává za přítomnosti nekonečné hudební vložky, kterou tvoří, jak jinak, jen několik málo skladeb elektronické hudby (dvě tři rytmické smyčky, sem tam několik slov … - vždyť to znáte, určitě lépe než já).

Co říci na závěr? Snad jen nějaký vtipný slogan, který by se k filmu hodil: "Holky jsou občas svině, proto není špatné jim to nějakým tím svinstvem oplatit!"

originální název Siberia
režie R.J.Westdijk
státNizozemí
délka84 minut
hrají H.Metsers, R.Fernhout

Standa
zpět na úvod