Smrtící síla lásky

Thoma est amoreux

Nyní vám poprvé představím snímek, který skoro určitě nebudete mít možnost nikdy spatřit a jeho zajímavost ocenit. Je u nás totiž pouze ve francouzštině (ve Francii také vznikl) a krom specializované mediatéky v Praze (Štěpánská 35) prakticky nedosažitelný. Nicméně jedná se o zajímavý experiment na poli filmové zábavy, který jsem nikdy dříve neviděl. I proto vám spíše vysvětlím příběh, než formu, která ovšem díky rámci není nikterak oslňující. Ale ten rámec stojí za to!

Celý film se totiž odehrává na monitoru počítače, který zároveň slouží jako videotelefon. Ale není to vše jen tak pro nic za nic, bezdůvodně. Hlavním hrdinou je mladík Thomas (jméno) Thomas (příjmení), který trpí velmi vážným stadiem poruchy zvané agorafobie. Pro ty, co nevědí, oč jde (většina postav ve filmu to také neví), jedná se o chorobný strach z velkých prostorů a volného prostoru. V důsledku tohoto se dozvídáme, že tento mladý muž (kterého skutečně uvidíme pouze v posledním záběru filmu) již osm let neopustil teplo svého příbytku a stejnou dobu se s nikým nesetkal tváří v tvář. My jej po celou dobu vlastně pouze slyšíme.

Když jsem si tento snímek půjčoval, bylo to především kvůli velice atraktivní slečně na obalu videokazety, která byla stvořena počítačovou grafikou - byl jsem zkrátka zvědav, kam to už animátoři dotáhli (co se sexuální sféry týče). Prvních pět minut jsem byl uspokojen naprosto bezduchou animací, která představovala cybersex mezi mužem na jedné a animovanou krasavicí na druhé straně propojenými pouze prostřednictvím 1 a 0. Ale po krátké chvíli se začal odvíjet velice zajímavý příběh, který je především o všemocné lásce (alespoň do určitého momentu těsně před koncem).

Zní to sice jako klišé, ale díky formě to vypadá velice zajímavě. Postupně se seznamujeme s Thomasovým psychiatrem, který si již neví rady a zapisuje Thomase do klubu osamělých duší (seznamka), dále s jednotlivými Thomasovými nápadnicemi. Thomas o ně však vůbec nestojí, a tak odpovídá jen suchým konstatováním, že je ženatý a že došlo k omylu. Také poznáme Thomasovu matku, která mu volá mnohem častěji než byl smluvený interval jednoho týdne, což jej dohání k šílenství.

Při "návštěvě" svého pojišťovacího agenta je mu prozrazena nová služba, která je poskytována osobám se silným postižením - cyberbordel, tak by se dala nazvat. U paní Zoe si prostě jen vybere společnici, která posléze přijede k němu domů a … vše platí stát. Tak poznává Evu (zaujme jej, protože během prezentace pláče) a zamiluje se do ní, ale samozřejmě ona k němu domů nemůže.

Další velmi interesantní postava je dívka Mélodie, kterou poznává prostřednictvím seznamky. Do té se sice nezamiluje, ale jistý vzájemný vztah přesto vzniká. Ta po delším přemýšlení dokonce přistupuje na společný cybersex - pomocí speciálních oblečků a prostřednictví videotelefonu.

Vše se komplikuje: Thomas miluje Evu čím dál více a neustále ji obtěžuje svým návštěvami na jejích stránkách a požaduje prozrazení jejího osobního kódu (něco jako telefonní číslo), aby ji mohl kontaktovat doma - samozřejmě se ji snaží přemluvit k cybersexu. Zajímavě se vyvíjí i jeho vztah k Mélodie, která jej sice nejspíš miluje, ale jeho porucha je zkrátka na obtíž, proto se s ním "rozchází" (předčasný konec jejich cyberradovánek zapříčiněný Thomasovým předčasným výronem tomu jistě nijak nepřidal).

Thomas Evu obtěžuje i u ní doma - ta mu prozrazuje, že kdysi spáchala nějaký zločin a stát ji potrestal tím, že musí být kurvou. Ovšem přes veškeré okliky v ní přeci jen vyrůstá nějaký podobný cit, jako v Thomasovi. Vyvrcholením je její požadavek, aby Thomas vyšel za ní ven do parku.

Následně se ocitáme v nemocnici (tedy opět na monitoru Thomasova počítače) a zjišťujeme společně s Thomasem, že vyšel ven a udělalo se mu nevolno. Na otázku, jak se opět dostal domů mu doktor odpovídá, že jej tam donesli. A kde vzali kód alarmu? Ten jim byl sdělen pojišťovnou.

A právě nyní se dostáváme k příběhovému obratu - odteď je to film o něčem úplně jiném. Thomas se vnitřně mění - volá svému psychiatrovi, který jím již přestal být, a ptá se na Evu. On mu nemůže nic prozradit. Nyní je to film, který má doslova orwellovské téma: stát ovládá životy všech zúčastněných a nikdo si nemůže být jist, co je skutečně pravdou a co je pouhou fikcí, jež vyhovuje většině. Thomas dochází k závěru, že ve skutečnosti již zmíněnou chorou netrpí, jen jej v tom všichni utvrzují, neboť z toho mají užitek, a rozhodne se vyjít ven.

Předem ještě dokončuje vnitřní proměnu, když sám zavolá své matce. Oznamuje jí, že půjde ven a bere veškeré možné následky.

Poslední záběr je zároveň jediným, kde uvidíme postavu Thomase. Vyjde na chodbu, otevírá hlavní dveře, ostrá záře zalije celý obraz a sledujeme pouze siluetu muže vycházejícího vstříc svému osudu - ovšem vzápětí již ostré světlo zakryje vše ostatní a my se rozřešení nedočkáme.

Jestli se vám náhodou poštěstí tento snímek někde objevit, neváhejte a pusťte si jej. Že je kvalitou mezi fantastickými filmy, dokládá i Velká cena na Festivalu Fantastického umění v Gérardmeru za rok 2001. A navíc ta animovaná roštěnka se vážně povedla.

originální název Thomas est amoreux
režie Pierre-Paul Renders
státFrancie/Belgie
délka94 minut
hrají Benoit Verhaert, Aylin Yay, Magali Pinglaut

Standa
zpět na úvod