Bus a lidé

Jedu autobusem. Jsem tam já a několik desítek dalších lidí. Já ty lidi z celého svého srdce upřímně nenávidím. Vždyť si jenom představte, kolik je mezi nimi totálních idiotů. To se pozná jednoduše: po ránu většina lidí v buse rádo čte a podle toho, kdo co čte, si můžete o každém člověku udělat velmi podrobný obrázek. Například je středa - vychází všechny možné Spye, Story, Jimové, Ringy (já nevím, co všechno) + každodenní nálož bulvárku v podobě "novin" Blesku a Super. V autobuse se stačí porozhlédnout a nezahlédnete jedinou ženu ve středních letech, která by aspoň jedno ze jmenovaných periodik právě nečetla - v extrémně dobrém případě má ve své igelitce i všechny ostatní. Co si mladý, studující primitiv, jako jsem já, může o něčem takovém myslet (ano, o něčem takovém - to nejsou lidé, to jsou stroje hltající vše, co jim jen různá media předhodí - samozřejmě žádná zpětná vazba zde nefunguje, tedy krom počtu prodaných výtisků). Tak, a co si o takových "lidech" myslím? Jsou to velmi přízemní ženy, zklamané prožitými léty, jejichž jediným únikem od všední reality jsou právě zmiňovaná periodika. Dříve bývaly mladé, v některých případech krásné a plné ideálů lásky na celý život. Dnes je mládí v hajzlu, krása se taky vytratila (že by to byla dědičná nemoc, která se z matky přenese na dceru, ale bohužel pro matku už toho v ní moc nezůstane???) a láska byla nahrazena manželstvím (ve většině případů se lidé berou z lásky, která se později změní v něco, co nelze ani nazvat vztahem; rodina je instituce!). Skupina "čtenářek" tohoto typu vesměs tvoří tak 75 procent osazenstva cestujících. Zbylá čtvrtina není nijak speciálně vyhraněna. Čtou se noviny (Mladá Fronta Dnes převažuje, následují Lidové noviny a Sport), učebnice či sešity (u studentů jsou velmi populární) a výjimečně, ale opravdu jen velmi zřídka, lze spatřit i člověka hltající beletrii (v této části převažuje próza, poezie a drama jsou poněkud odsunuty). A co s takovými lidmi? Ti, kdo si čtou noviny, jsou buďto mladí profesionálové (Lidové noviny, zřídka Mladá Fronta Dnes), starší profesionálové (Mladá Fronta Dnes, velmi zřídka i Sport) a obyčejní lidé, kteří to v životě nikam nedosáhli a už ani nedosáhnou (jsou oblečeni v jeans, popřípadě v kraťasech a mají triko s krátkým rukávem zastrčeno do kalhot, i když jejich postava zrovna neodpovídá způsobu, jakým se oblékají; zde je velmi častým čtivem deník Sport). Studenty poznáte velmi snadno podle batůžku a velmi charakteristické je i čtení. Tito lidé zřejmě velmi milují studium, protože své studijní pomůcky neodkládají ani v posledním přístavu odpočinku před vypuknutím nového dne, v autobuse. Je velmi zajímavé, že zejména v období května se tito lidé objevují se stále vyšším počtem různých knih, sešitů, případně fotokopií, květen je zřejmě velmi volným měsícem pro studenty, protože nemají nic lepšího na práci než si číst (přitom květen je plný radostných dní, slavíme Svátek práce, květen = měsíc lásky a tak…). Velmi zvláštní je také období, kdy studenti sundají své normální svršky a vymění za něco velmi bizarního. Nejprve to jsou různá prostěradla a paruky a chtějí od vás nějaké peníze (k čemu studenti potřebují peníze, vždyť vzdělání je u nás zdarma, či snad ne?) a asi týden po prostěradlech si obléknou něco ještě divnějšího. Vždycky mi připadá, jako by zemřel někdo opravdu důležitý, protože tolik lidí v kvádrech a jiných (pohřebních) šatech se vidí snad jen na pohřbu. Ráno je vše v pořádku: všichni nervózní, zralí na panáka, ale odpoledne je to jiné, všichni veselí, smějí se. Mám pro to jen dvě logická vysvětlení, buď si opravdu dali toho panáka (a nezůstali u jednoho) nebo dotyčný mrtvý se probudil! Nic jiného v tom nemůže být, to je jisté! A ti zarytí beletristé? Těch je už opravdu velmi málo, když se sejdou v autobuse tři, už je to událost, která by se měla pořádně oslavit (tres facent collegium). Já osobně patřím mezi tu jednu čtvrtinu, ale zato zde zaujímám mnoho postavení, čtu noviny, studijní materiály a poslední dobou jsem zradil své názory ohledně čtení beletrie a lítám v tom až po uši. PS: Smrt poezii.

Standa
zpět na úvod