Chlast, slast

To, přeci všichni víme - chlast, slast! Snad každý z nás se v životě pořádně opil. A zároveň neznám moc lidí, kteří by si svůj stav alkoholického opojení pořádně neužili. Byl jednou jeden chlap. Bylo mu padesát devět - byl čtvrtek a byl sníh. V sobotu se konala veliká oslava jeho šedesátin. Byl čtvrtek a on připravoval prostory pro svou oslavu - připravoval tak horečně, až si uhnal pořádnou opici. K ránu si to šine k domovu. Chce se mu močit (alkoholické nápoje způsobují odvodnění organismu - ranní kocovina není nic jiného než dehydratace) a ke své radosti zahlédne most přes řeku Vltavu (ještě blízko u pramene - řeka je úzká, most nedlouhý). Zamíří k němu rozepínaje si poklopec svých kalhot. Močí a močí. Ráno ho našel jeho syn. Ležel mrtev pod mostem a vody Vltavy ho už nehřály. Potom si člověk řekne chlast, slast!

Jenoval se Peter. Bylo mu dvanáct. Miloval otce svého a matku svou. Jeho matka milovala muže svého a syna svého. Jeho otec miloval flašku svou. Byl to netradiční milostný trojúhelník matka-otec-chlast. Chlast je největší děvka na světě. On miluje všechny, koho pozná (a taky kdo pozná jeho). Jednou večer, Peter už spal, druhý den byl pro něj obzvláště šťastný a důležitý - měl rande s tou nejkrásnější dívkou, kterou kdy poznal, možná se i políbí, kdo ví? Otec se zase nevrátil domů včas. Matka je dost nervní, protože tuší, že to opět nebude nijak klidný večer. Konečně zachrastí v zámku klíč a po rázném zabouchnutí dveří se v chodbě rozsvítí světlo. Otec nechá rozsvíceno a jde do obývacího pokoje. Petera probudil zvuk dveří a také světlo, které mu svítilo z chodby přímo do tváře. Uslyšel hádku, pokolikáté už? Křik a brekot své milované matky a šílený smích svého milovaného otce. Dostal žízeň, ale bál se jít do kuchyně, musel by projít obývacím pokojem. Náhle však jeho matka zakřičela naposledy. Potom už jenom ticho. Strašlivé ticho. Vstal a rozběhl se do obýváku, tušil, co se asi stalo. Rozrazil dveře a spatřil svého milovaného otce, jak dokončuje své strašlivé dílo, společně se svým přítelem - nožem , podporovaný svou životní láskou - chlastem. Otec spatřil svého syna a rozhodl se své dílo rozšířit o tělo dvanáctiletého chlapce. Stejně pro něj nic neznamenal. Dílo dokonáno jest. Otec si bere další láhev se svým miláčkem, nevzrušeně si zapíná televizi a po několika minutách spokojeně usíná. Je na sebe pyšný. A má proč, vždyť si užil se svou láskou. Chlast, slast, no nemyslíte si to?

Všichni o ní říkali, jaké je to krásné malé děvčátko. A také to bylo krásné malé děvčátko. Dlouhé blonďaté vlásky sčesané do culíku, modré oči a krásný úsměv. Bylo jí pět let a říkali jí princeznička. To bylo samé "Princezničko tohle, Princezničko tamo." Hrála si s panenkami a jednu měla obzvlášť oblíbenou, jako by to byla její vlastní, zmenšená kopie. Krásnější dětství si snad ani nelze představit. O něm všichni říkali, jak je to úspěšný právník, jaký je to milující a vzorný otec. Vlastně to byl perfektní muž až na jednu malinkou vadu. Občas se rád napil. Ale protože to nijak nepřeháněl, nikdo mu nic zlého ohledně pití nic neřekl. Nakonec všichni jeho nejbližší věděli, že jeho otec ho jako malého v opilosti bil a že si to vezme jako odstrašující případ. Doufali, že bude pít čím dál tím míň. Čekal ho dost složitý případ. Věděl, že jeho klient je nevinný, ale všechny důkazy obžaloby ukazovaly jasně na jedinou osobu - na obviněného, kterého hájil. Princeznička měla opravdu bezstarostné dětství. Všichni si zvykli na to, že je slušně vychovaná a hraje si jenom na zahradě jejich rodinného domku. Její matka ji už vůbec nehlídala, vždycky ji jenom zavolala k jídlu. Princeznička si jako obvykle hrála na pískovišti - kyblíček, lopatička, bábovičky, kdo tím nikdy neprošel, žije napůl - potom se houpala na houpačce, jezdila na tříkolce, hrála si s panenkami na školu, kam měla jít za měsíc a kam se už moc těšila. Případ to byl opravdu složitý, ale postupně se všechno vyjasňovalo a všichni přestali věřit ve vinu obžalovaného. Nakonec byl zproštěn viny a skutečný pachatel se ke všemu přiznal - dostal doživotí. Klient pozval svého obhájce "na skleničku" a obhájce nabídku přijal. Jak to ovšem většinou bývá, nezůstalo u jedné skleničky a oba, jak ex-obhájce tak i ex-obžalovaný, se opili, jak zákon káže. Vtom si ale právník vzpomněl, že musí jít na rodinnou večeři. Rozloučili se s tím, že se v budoucnu můžou jeden na druhého spolehnout. Právník vyšel z restauračního zařízení. Měl vždy zásadu, že když je opilý, neřídí. Usoudil však, že stupeň jeho opilosti není tak vysoký, aby nemohl ujet těch pár set metrů (použije-li všechny jemu známé zkratky kolem těch rodinných domečků, kde takhle večer už nikdo nejezdí, tak asi jeden a půl kilometru). Nasedl do auta a nastartoval. Toho dne měla princeznička narozeniny a tatínek jí koupil jízdní kolo. Princeznička měla obrovskou radost a chtěla si jej ihned vyzkoušet na silnici. Tatínek usoudil, že takhle k večeru už nikdo nejezdí a že to tedy nebude nebezpečné. Princeznička se naučila jezdit prakticky okamžitě. Tatínek si pomyslil, že by to mohla někam dotáhnout. Zasnil se a už ji viděl na olympiádě, jak tam všechny předjíždí jeho překrásná dcera. Nevšiml si ani, že se princeznička trochu vzdálila. Pan Barkley, právník, který si občas rád přihne, si mezitím v autě připravuje svou výmluvu manželce (jako si pro každý případ připravuje závěrečnou řeč), proč že přijel na večeři s rodiči tak pozdě. Alkohol v krvi mu značně posílil představivost a najednou se mu silnice osvětlená večerními lampami proměnila v jídelnu s krásným stolem uprostřed - přesně, jako to má doma - a u něj posazenou celou svou rodinu; vyprávějí si příběhy - prostě rodinná idylka. Najednou ho ze snění probral náraz. Myslel si, že přejel jelena, nebo nějaké zvíře, ale kde by se tu vzalo. Nevěnoval tomu pozornost a jel dál. Pan King si stále představoval svou princezničku, kterak vítězí na olympiádě. Jeho snění přerušil stejný náraz, který probudil i řidiče. Na rozdíl od něj však věděl naprosto přesně, do čeho narazil. Nemohl, nebo spíš nechtěl tomu uvěřit. Rozběhl se k ležící princezničce. Jakmile ji uviděl v louži krve, rozplakal se. Myslíte si, že si v tu chvíli pomyslel - chlast, slast?

Oběma bylo asi šestnáct. Znali se asi dvě hodiny. Ona se jmenovala Therese a jemu říkali Dick. Každý přišel na ten mejdan se svou partou. Párty se slušně rozjela. Vždyť se konala v milionářské vile, kde bylo vše, co být má. Bazén, velmi hlasitá hudba, kluci, holky a hlavě spousta alkoholu. Kolikrát už určitě slyšeli, nepij, škodí to zdraví (možné zdroje: rodiče, starší sourozenci, televize, rádio, noviny …). Ale co je hlavní, co se alkoholu týče, je skutečnost, že je pro mladistvé zakázán. A jak se říká - "Zakázané ovoce, chutná nejlépe!" Takže se všichni pořádně zpili. Pořád se tancovalo, povídalo, zvracelo, ale začalo se to nějak párovat (většinou kluk-holka). A tak se Therese poznala s Dickem. Oba byli docela přitažliví. Ale láska to nebyla v žádném případě. Pořád mluvili, líbali se, osahávali se. Potom chvilku tancovali. Pak si šli zase sednout, ale jejich místa byla obsazená. Někdo jim řekl, že v druhém patře je místa dost, nejenom k sezení. Podívali se na sebe, oba přikývli a šli. Rozdali si to. Druhý den si ani jeden nic nepamatoval. Po týdnu se pohádali a rozešli. Každý si žil, jak nejlépe uměl. Po čtyřech měsících zazvonil u Dicka zvonek (byla to jedna z těch vzácných chvil, kdy byl doma), šel otevřít a uviděl Theresu. Ale byla nějaká jiná, tlustší. Byla těhotná. Když mu to oznámila, jenom zabouchl dveře a potom se už nikdy neviděli. Ona zemřela po špatně provedeném potratu (prováděl jí ho nějaký její vrstevník) a on vystudoval prestižní univerzitu a stal se manažerem jedné velmi úspěšné firmy. Ona si na něj ještě jednou vzpomněla - při potratu; on si na ni už nikdy nevzpomněl.

Je Silvestr, noc mezi dvěma roky. Něco v nás nenávratně odchází a něco nového se objevuje. Každý to slaví po svém. Někdo sedí doma před televizními šarádami a tupě se baví. Jiní vyrazí do ulic (do hospod, na párty). Ale většinou to končí požíváním alkoholických nápojů. Na jednom silvestrovském večírku se sešli přátelé z jedné třídy. Všem jim bylo kolem osmnácti a většina měla už nějakou tu alkoholickou zkušenost za sebou. Vlastně se aspoň jednou v životě opili všichni až na Denise. Nikdo si ale z Denise neutahoval, protože věděli, že jeho matka je alkoholička a že to s ní má Denis těžké. Na párty se podávali především koktaily, které připravoval přímo na místě jeden ze spolužáků (ten nejzkušenější alkoholik, zároveň jediný, kdo nesnesl Denisovu střízlivost a kdo si z něj utahoval). Barman se nabídl, že Denisovi namíchá nealkoholický koktail (mléko, jahody, cukr a podobně). Denisovi se nápad zalíbil (byl to naivní kluk, nikdy nikoho nepodezříval z nekalé činnosti). Barman vzal opravdu mléko, jahody, cukr a podobně. To podobně bylo velké množství vodky a k tomu přilil velkou trochu absintu. Denis obdržel sklenici s tímto pitím, a protože měl žízeň a viděl, že je v mixeru pití dost, vyprázdnil ji na ex. Ucítil pálení v krku, ale nebyl si jist, co to bylo. Zeptal se a barman mu odpověděl, že to jen něco zbylo v mixeru, ať prý nemá obavy. Denis se tedy uklidnil a dopřál si další sklenky s oním lahodným nápojem. Vypil toho opravdu velké množství a najednou se mu začala motat hlava, všemu se smál a celé vnímání se nějak zpomalilo. Sedl si na gauč, kde se líbala nějaká zamilovaná dvojice. Náhle se mu udělalo nevolno a dvojici pozvracel. Všichni se divili, z čeho je mu tak špatně, jenom barman se nějak usmíval. Denis je už ale nevnímal. Zavřel oči a už je nikdy neotevřel. Přivolaná záchranná služba už jen konstatovala smrt způsobenou otravou alkoholem . Chlast, slast?????????????????????

Dneska je mi devatenáct. Sejde se celá parta jenom kvůli mně, co víc si přát? S rodinou jsem to už oslavil, byla to pohoda, to jsem ani nečekal. Sraz v hospodě je v sedm večer, potom budeme pít a potom půjdeme dál. Je sedm večer a já sedím v hospodě úplně sám. Dopíjím už svoje druhý pivko, doufá, že se někdo objeví. No jo, už jsou tady, přichází první - zdravé jádro. Povídáme, pijeme, někteří i jedí. Stále přicházejí další a další známí. Už nás je asi dvacet, to zas bude pařba. Pijeme, kecáme. Najednou se zvednou někteří a chtějí mi gratulovat. Dávají mi dárky (flašky, cédéčka, knížky - prostě všechno). Poroučím všem po panáku. Popřejeme si a kopneme to do sebe (povinnost je povinnost). Je asi dvanáct, pijeme a zpíváme. Poslední objednávka - každému pivo a panáka. Sedíme ještě asi hodinu a potom nás už vyhazují, že tu ještě musí uklidit. Vycházíme z putyky a zpíváme. Cesta jinam je krátká a příjemná - zpíváme, běháme, povídáme a smějeme se. Vidíme noční tramvaj, potřebovali bychom ji stihnout, ale když něco nepodnikneme, nemáme šanci. Vidíme zátarasy na silnici a přemisťujeme je na koleje - jeden kluk ještě vezme pár kamenů a položí je na koleje před zátarasy (ty kameny nejsou vidět). Dobíháme na zastávku a jenom z dálky pozorujeme, jak tramvaj se skřípěním přibrzďuje. Nepřibrzďuje však dost, najíždí na kameny a vykolejuje - mi se tomu hrozně smějeme a ani si neuvědomujeme, že tam asi zařvalo pár lidí. Utíkáme pryč, ale někdo nás práská a mi teď sedíme v cele předběžného zadržení. Jak se zpívá: "Někdy to člověk přežene a v hospodě se vožere / To pak děsně vyvádí, když opice na zádech dovádí…"

Byl to průměrný student. Jednoho dne ke konci školního roku psal tři písemky, na kterých závisel jeho další osud. První hodina byla matematika - žádné nebezpečí. Potom byla čeština - žádné nebezpečí. Potom byl plánován tělocvik, ale profesor byl na nějakém sportovním kurzu, a tak hodina odpadla. Domluvili se, že zajdou do hospody, kde se budou učit. V hospodě si dali tři piva a po dvou panácích - na kuráž. Od včerejšího dne nic nejedl - byl totálně opilý. První z písemek - dějepis. Byl úplně mimo, nenapsal ani řádek - za pět, čtyřka na vysvědčení. Druhá prověrka znalostí - biologie (nesměl dostat známku horší než 4, jinak mu hrozil reparát!) - už byl míň mimo, ale bylo mu hrozně špatně, dokonce se šel vyzvracet na záchod. Výsledek: 4 mínus (reparát!). Poslední hodinu ho čekal test z chemie - jestli nedostane dvojku (raději jedničku), proletí! Výsledkem onoho nepovedeného dne byl jeden nedostudovaný mladý muž, který pracoval od svých devatenácti let, pil, fetoval, neoženil se a zemřel ve věku třiceti let. To je slušný život, nemyslíte?

Standa
zpět na úvod