Tak trochu divné ráno

Pipíp. … Pipíp. … Pip. … Tohle byl budík. Každé ráno ten samý stereotyp. Jenom vydá několik svých tónů a většina už ho vypíná, protože během těch několika let si na ten zvuk lidé vypěstovali docela slušnou alergii.

Je pondělí 6:45 a i on musel vstávat. Ale to pro něj není absolutně žádný problém, protože stejně od 4 od rána nemůže spát. Je to docela nepříjemná skutečnost jeho života, ale během těch dvou hodin si aspoň pořádně srovná své myšlenky, aby mu dávaly aspoň trochu smysl. Ono je to někdy dost složité, aby myšlenky dávaly smysl, aby měly hlavu a patu. Jeho myšlenky to neměly nikdy a možná právě proto nemohl každé ráno dospat. Nejspíš to vše vycházelo z jeho genetického kódu (ještě, že už se to podařilo někomu rozluštit; aspoň si to budeme moc nechat opravit!!!): má myšlenky, které za žádnou cenu nedávají smysl, proto je každé ráno vzhůru o dvě hodiny než by měl vstávat.

I on už má přirozenou antipatii ke zvuku, který jej budí (vydávají ho jeho hodinky značky Casio). Jen ho uslyší, už ho vypíná. Jde vykonat ranní hygienu (takovou průměrně dlouhou; musí se vejít do 10 minut, což není zas takový problém, když se holí večer). Při čištění zubů se nechtěně podívá do zrcadla a to mu pěkně zvedne žaludek, ale co nadělá (Bůh nebo Matka příroda prostě mají úžasný smysl pro humor - ten černější), jenom si klidně odplivne a rychle skloní oči zpět do umyvadla.

Je asi 6:53 a už je oblečený a na celý byt (který je už krom něho úplně prázdný) řve opravdu tvrdá muzika (např. Madonna - hahaha). Teď už je připraven odejít.

Jde na autobus, kde čeká o poznání méně budoucích cestujících než obvykle a kupodivu úplně chybí jakýkoliv student! A v tom ho to napadne! Najednou si vzpomene, že předcházející pátek se slavil konec roku a teď vlastně jsou už prázdniny. Trpce se usměje a polohlasně jen suše konstatuje : "Do prdele!!!"

Všichni se na něj koukají jak na exota (jak jinak?) a on se obrátí a zase se šine zpět k domovu s myšlenkami, že by měl přestat (spíš omezit) s tím alkoholem a hulením, že už mu to, i když to pořád zásadně odmítal, už trochu (víc) leze na mozek (možná tohle je tím pravým důvodem jeho nesmyslných myšlenek).

Měl před sebou celé dva měsíce prázdnin, které měl už dost naplánované. První měsíc musel trochu makat, aby měl peníze, za které by si ten druhý měsíc mohl užívat. Za tři dny měl nastoupit do práce. Bude pracovat jako pokladní v jednom obchodu s knihami. Knihkupectví měl odjakživa rád a vždy chtěl aspoň jedno mít (jako plán Bé měl trafiku), i když knihy (beletrii) moc nečetl.

Když došel domů, byl velmi šťastný, že tam nikdo není, protože by jim zase lezl na nervy, jako vždycky a on je nechtěl takhle systematicky likvidovat (teda svou maminku určitě nechtěl). Sedl si na křeslo a pustil si video (to byl jeho únik od reality). Ani nevnímal, co tam zrovna bylo za pořad (to není vždy to nejdůležitější - stačí, že tam pobíhají nějaké postavy a občas i předvedou nějaký ten dialog); u levé nohy měl sklenici s H2O, kterou teď požíval víc než obvykle (po oslavě konce školního roku potřeboval vyčistit krev od všech toxických látek a voda je tím nejlepším "čističem"). Vypil celý půllitr na ex a zase se mu chtělo močit (asi má problémy s ledvinami). Usnul.

Standa
zpět na úvod