Exitus

Byla temná, chladná a deštivá noc. Všichni byli schovaní v teple domova. Jen On tam stál a neměl kam jít. Nebyla to jeho vina, i když nějaký podíl na tom měl. Hlavou se mu honily různé myšlenky, nad nimiž převládala myšlenka na návrat jeho bývalého a šťastného života. Už pomalu zapomínal, co je to být šťastný. Proč všichni působí tak spokojeně a jen on nemá chuť žít. Ale jako v každém člověku, tak i v něm zvítězil (tohle slovo do jeho slovníku moc nepatří) pud, který ho nutí žít dál a nezabít se. Jak jen nesnáší tu přírodu, která to takhle zařídila, a jež ho "nutí" žít dál. Už si ani nepamatuje, kdy to začalo. Byl ještě mladý a pln chuti do života. Rád zkoušel nové věci, a tak když jednou přišel jeho kamarád s extází, rozhodl se, že "vyrazí na tripa". Byl to vodvaz. Protancoval celou noc v úžasném tempu a přitom se cítil ták svobodně. Jelikož pokus "vyšel", a on se skvěle bavil, rozhodli se s kámošem na další pařbě. Takhle to šlo nějakou dobu, už ani neví jak dlouho. Do školy asi "chodil" stále, i když je záhada, jak se mu ji podařilo dodělat (možná jeho zazobaní rodiče).

Co teď? Škola dodělaná a rodiče už nedávají žádné peníze… "Tak si dáme dávku (tentokrát to byl heroin, ale naši "borci" se neštítili ničeho).":ozval se jeho "kámoš". A proč kurva ne. Než zase nabyl střízlivého vědomí, uplynul asi měsíc. Kde byl? Co dělal? To nikdo neví. "Dobrej pane…ehm…pane…eee…domácí…Vy chcete na na na nájem? A kkkkde na to mam vzít?" Myslím, že panu domácímu bylo jedno, kde na to vezme. Buď dostane prachy, a nebo ten špinavej feťák zmizí z jeho baráku. Už jste někdy viděli feťáka, aby udržel nějaký prachy a neprofetoval je? To byl pro něj nadlidský (nadfeťácký) úkol. Mám takový pocit, že to bylo naposledy, co se jeho rodiče nechali podvést. Byl vyhozen na ulici…

Jeho "vybavení" bytu bylo zabaveno panem domácím (nájem). Jak se to jen mohlo stát? Nemá další dávku, nemá prachy na další dávku a vlastně ani nemá kde bydlet. Opět si položil otázku: Co teď? Netrvalo dlouho a ulice ukázala i svoji "přívětivější" tvář (teda jestli nějakou má). Našel ho jakýsi gang. Pravidla byla jednoduchá: a)zradíš nás, zabijeme Tě, b) podvedeš náš, zabijeme Tě, c) budeš pro nás pracovat tzn. krást, d) budeš mít kde bydlet, partu "bratrů" a tolik fetu kolik jen zvládneš. No uznejte sami, takovéto nabídky se neodmítají. Jenže jednou se celá akce posrala a někdo tam musel zůstat a krýt ostatní. "Hmmm feťáka nepotřebujeme, stejně stál moc peněz."

Banka byla obklíčena poldama a na místo se blížila zvláštní jednotka SWAT. Všude blikaly sirény a byl slyšet hukot dopadajících kapek deště… U trezoru se zrovna střílelo a kulky létaly kolem hlav, ale i do nich. Podařilo se mu odprásknout dva policajty (jeden z nich měl ženu a děti), pak mu došly náboje a vzdal se. Verdikt u soudu byl jednoznačný - vinen. "Odsuzuji vás k trestu smrti!"

A kdo jsem já? Já jsem jeho právník, který obhajoval u soudu (to, že jsme prohráli, neznamená, že jsem špatný právník) tu kreaturu. Právě se koukám na jeho popravu. Co cítí? Nevím. Vypadá nějak nepřítomně, nejspíš už má "mozek" totálně v háji. 3…2…1…teď…

Andrew
zpět na úvod