Filozofie života

Tak zase po dlouhé době sedím před počítačem a přemýšlím nad životem. V lidské historii bylo mnoho mužů (možná i žen :-), kteří se tímto problémem zajímali. Já ovšem nejsem filozof, a tak se mi asi nepodaří napsat nějakou knihu na toto téma. Jeden můj kamarád si pořídil takovou knihu a dal mi kousek přečíst. Normální smrtelník asi nemá šanci tomu porozumět. Já osobně jsem si přečetl čtyři nebo pět řádků a musel jsem nad tím přemýšlet deset minut, abych objevil, že tomu vlastně vůbec nerozumím. Koukám z okna a vidím spousty betonových baráků a hromadu hemžících se lidiček (ještěže nebydlím v NYC) a přemýšlím na co asi myslí, jak se cítí… Dal bych cokoliv, kdybych se mohl do nich na chvilku převtělit a hledět na svět jejich očima. Jen si to představte. V jednu chvíli byste byli úspěšným obchodníkem, pak prezidentem a pak třeba bin Ládinem. Jaký odlišný způsob života a uvažování mají. Místo této cesty poznání každý den potkávám tisíce lidí a stovky aut (přepravující tisíce lidí :-), které vůbec nezajímá moje maličkost (opravdu maličkost, protože pro ně jsem taky jeden z tisíce) a oni zase nezajímají mě. Přiznám se na rovinu, že by mi bylo jedno kdyby z nich někdo umřel, stejně jako by nezajímalo JE, že umírám já. Škoda, že to tak je! Svět by mohl být mnohem lepší, kdyby se lidé o sebe více zajímali. Každý by párkrát za život absolvoval "cestu poznání". Toto by podle mě vedlo k lepší komunikaci mezi lidmi i k lepším vzájemným vztahům.

Andrew
zpět na úvod