Óda na ČLOVĚKA

Jednoho krásného večera v čase lidského pokolení žil jeden básník. Zrovna měl plnou hlavu myšlenek, protože skládal novou "Ódu na člověka". Byl to velmi bystrý a chytrý člověk…

Jeho dílo začínalo asi takto:

"Ó člověče, človeče,
jak ten tvůj život uteče…"

A v tom ho napadlo, co to ten člověk vlastně je. Samozřejmě každý ví, kdo nebo co je člověk, ale jak známo lidé mají různé názory na všechno, a tak se domníval, že i na toto budou mít rozdílné pohledy. Vydal se tedy do ulic a bavil se se všemi, kteří byli ochotni naslouchat a hlavně vyprávět. Když skončil s tou vskutku zajímavou činností, začal si všechno dávat dohromady a napadlo ho asi toto:

V průběhu lidských dějin, lidé mnohokrát používali slova jako lidská bytost, člověk atd., ale nikoho nenapadlo, že to každý vnímá trochu jinak a někteří dokonce diametrálně jinak než všichni ostatní.

Nejdříve bych popsal člověka z "mého" pohledu. Podle mě je člověk biočich, jako všechny ostatní živé organismy na Zemi. Savec. Stvoření, které podléhá EVOLUCI jako všichni ostatní. Vyvíjí se. (Zde bych měl asi popsat stavbu těla a funkci orgánů a říct, jak to všechno funguje, ale to by bylo na dlouho. Jestli to opravdu neznáte, běžte si do knihovny půjčit učebnici biologie.) A teď to nejdůležitější, má mozek, který umí docela dobře používat k myšlení. Předchůdci člověka totiž prošli dvěma procesy "polidštění" (hominizace a sapientace). Oba procesy byly zajímavé a důležité, ale pro mou práci je důležitější sapientace, což je proces, při kterém se člověkovi rozvinula schopnost myslet a to i abstraktně a spolu s tím se vyvinula řeč a sociální chování. Toto jak jsem zjistil, bylo velmi důležité, protože od té doby jsme byli schopni přemýšlet nad věcmi, které byly do té doby nepředstavitelné a mohli jsme si o nich popovídat s ostatními. Byl zde způsob, jak vyjádřit své myšlenky a v kolektivu dát hlavy dohromady a zamýšlet se nad vším možným. Bohužel to mělo i zápory. Někteří "silnější" (=prohnanější) jedinci si uvědomili, jak snadno se dá manipulovat s ostatními a kolik jsou toho ochotni přijmout, i když je to absolutní blbost. A tak nám vznikly další náhledy na problematiku člověk:

1) Člověk je boží stvoření. Byli jsme vytvořeni čímsi, čemu říkáme bůh. Tento náhled "nám" (jim) dává naději ve vyšší principy a pomáhá "slabším" jedincům se vypořádat se životem.

2) Člověk je něco podobného, jako jsem popsal v mém náhledu, ale má v sobě duši! Jakési informační pole, které sbírá informace pro nějakou vesmírnou Inteligenci a umožňuje reinkarnaci.

3) Samozřejmě existuje ještě mnoho dalších vyšinutých teorií jako jsou tyto, ale výše zmíněné jsou podle mne ty nejvíc "uznávané" mezi prostým (většinou ne moc inteligentním) lidem.

Proto tedy doufám, že každý, kdo toto čte souhlasí s "mým" náhledem na věc, neboť je to vědecky dokázáno a není žádný důvod tomu nevěřit!!!

Tento neznámý, ale vysoce inteligentní básník vyjádřil svůj (správný) názor a vrátil se zpět k přemýšlení nad jeho básní:

"Ó člověče, člověče,
jak ten tvůj život uteče.
Žiješ dlouho i krátce,
stejně skončíš na oprátce.
Jsi chytrý (někdy) jedinec.
Jsi hloupý (většinou) jedinec.
Tvůj mozek tě vynese do nebe,
ale klidně i do pekla.
Čeká tam na tebe,
krásná a klidná smrtka,
která tě strhne, člověče,
když tvůj život uteče!
A po ní nebude již nic,
stejně jako v zimě hic."

Andrew
zpět na úvod