Realita

Dneska byl pěkný a plodný den. Ráno jsem vstal krásně vyspalý a těšil jsem se, co pěkného mě dnes potká. Vykonal jsem ranní hygienu (byla příjemná jako vždy) a vyrazil jsem do školy. Cestou jsem potkal spoustu milých lidí, se kterými bych se klidně i skamarádil, ale co se dá dělat, mám hromadu pravých přátel, a tak už nemám čas na další, ale jsem si jist, že i oni mají hromadu přátel v tomto nádherném světě. Je skvělé, že svítí sluníčko, nebe je bez mráčku a příroda krásně kvete. Ve škole jsem si popovídal s kamarády. O hodiny jsem se naučil hodně užitečných věcí, co se mi budou jednou hodit a ještě něco navíc jen pro procvičení mozku. Učitelé byli milí a vstřícní cokoliv vysvětlit a nejlepší je, že svou látku umí podat zábavnou a zajímavou formou, takže to zaujme i naprostého flákače (i když osobně nechápu, jak by se v tomto nádherném světě mohl někdo takový vyskytovat). Po skončení výuky jsme si šli celá třída zahrát fotbal a náramně jsme se u toho bavili. Po skončení zápasu jsme šli všichni domů, připravit se na další krásný den. Večer jsem se kouknul na zprávy… Je neuvěřitelné, čeho všeho dokáže člověk dosáhnout-první dělnická kolonie na Marsu, vymyšlen nový způsob dopravy atd.- a to všechno v jeden den…

Jenže tak to nikdy nebylo a nikdy nebude. Ráno jsem vstával brzy a jako vždy jsem byl celej nevyspalej. Bylo mi špatně, ale i tak jsem musel jít do školy, jinak by mě vyhodili (příliš velká absence na nudných a zbytečných hodinách. Nikdo mi nedokáže vysvětli, proč se musím učit nějakou biologii, když přírodu nesnáším -jsem alergik. Ale co naplat, zákon je zákon a tím to končí. NIKOHO nezajímá, že biologii fakt nemusím…). Cestou na bus do mě vrazilo asi sto lidí a ještě se na mě ksichtili, ksindlové, co si o sobě myslí. …právě se mi seknul komp a smazala se mi půlka textu-díky Bille Gatesi… O škole se radši ani nebudu rozepisovat, nějaký to ječení, zkaženej život, pětka, nervy z debilních učitelek atd. Po škole přišel fotbálek, plnej emocí a střelených míčů do ksichtu a to všechno okořeněné kráděží mobila jednoho z mých "kamarádů". Na školu jsem se vybodl, protože s mým jménem nemám sebemenší šanci, tak proč si otravovat život nějakejma blbostma. Večer jsem se ještě mrknul na zprávy, v přestávce mezi sraním-je mi ještě furt špatně, hromada mrtvých lidí, nějaké teroristické útoky, skoro Třetí světová (jaderná) a jako poslední zpráva, třešnička na dortu, ČR je tak zadlužená, že do týdne vyhlásí platební neschopnost, což znamená chudobu, ale to je mi jedno, protože jako budoucího vojáka mě někde zastřelí do dvou let. Vítejte v REALITĚ. Zdá se vám to moc? Tak se pořádně rozhlédněte a sundejte si růžovoučké brýle (třeba zjistíte, že jste homosexuálové).

Zdá se vám to přehnané? Tak to máte zatraceně pravdu. Jestli chcete dostat "průměrnou" realitu, tak ta je někde mezi těmito extrémy, ale je třeba si uvědomit, že existují i lidé, pro které je realita v jednom z těchto odstavců tzn. buď jsou absolutně šťastní (pevně věřím tomu, že se v těch šesti miliardách najde absolutně šťastný člověk), nebo absolutně nešťastni a těch je podle mě mnohem víc. Jejich počty se však rychle zmenšují (, ale stejně rychle se i zvětšují) častými sebevraždami (proč asi).

Andrew
zpět na úvod