Týden

Pondělí, úterý, středa, čtvrtek, pátek, sobota, neděle. Furt dokola a dokola. To je pěkně otravný. Pondělí: brzo vstáváš a musíš se zapojit do procesu (škola, práce a tak podobně). Úterý: brzo vstáváš a zapojuješ se do procesu (už jsi zvyklý z pondělí). Středa: říkáš si "už je tady půlka tejdne" a pak se zapojíš do procesu (o něco optimističtěji než předchozí dva dny, přece jenom ale zbývá ještě druhá, větší půlka pracovního týdne). Čtvrtek: vstáváš stejně brzo jako jindy, ale už pěkně otrávenej "já to snad nevydržím a chcípnu!!!" (ale nechcípněš a dokonce to i vydržíš; musíš to vydržet - to je to jediné, co nás snad drží při životě). Pátek: vstáváš snad ještě dřív než jindy, ale už to není taková otrava "dneska vodpoledne začíná víkend!!! - to se zase zkalíme" (ale to dopoledne, to je k zabití - někoho jinýho, ne sebe). Sobota: vstáváš pozdě, je ti blbě po propařeným večeru, ale to k tomu patří - "teď se jenom rychle a pořádně vyléčit, abych byl večer fit na další TAH). Neděle = deprese - končí víkend a zejtra je zase to hnusný pondělí - "já ten tejden nepřežiju, co já budu dělat???"

Týden člověka.

Standa
zpět na úvod