Zahrady

Sedíme v nějakým parku. Je nás asi šest kusů. Je velmi příjemné páteční odpoledne. Začíná víkend, který máme všichni totálně volný. Žádný spěch, žádná křeč, prostě totální pohoda. Je horko, ale to řešíme velmi spontánní sprchou u kašny.

Po škole jsme šli na chvíli do hospody, ale nic velkýho. Pak jsem se osobně chystal domů, ale nechtělo se mi a zbytku se taky nikam nechtělo. Někdo si chtěl jít něco prohlídnout do nějakýho obchodu, tak jsme šli všichni . V tramvaji jsme dělali bordel - jako vždy a všude. V obchodě nás chtěli vyrazit, ale šli jsme dřív, než to stihli zrealizovat. Na chodníku jsme do všech vráželi a oni nemněli dost kuráže na to, aby se nějak ozvali - jejich mínus. Šli jsme do nějakýho obchoďáku, kde jsme málem ukradli nějakou košili a já tam podpořil naše potřebné spoluobčany (na veřejném WC jsem zaplatil 4,- Kč - pozval jsem i kámoše!!!). Šli jsme i do obchodu s opravdu drahou elektronikou, kde jsme koukali na hokej (Slovensko vs. Ukrajina) a já měl docela strach, abychom něco nerozbili (na zaplacení by jsme se neložili ani v patnácti lidech a my byli jenom čtyři!!!), ale nakonec to nějak dobře dopadlo a byli jsme zase na chodníku a šli směr Václavské náměstí. Na Jungmanově náměstí jsme si dávali šoty fontánou přímo do ksichtů, což nás báječně osvěžilo. Byli jsme ještě v několika shopech a já se rozhodl, že už pojedu do svého rodného města. Někdo ale navrhl, že dáme špeka a to jsem neodmítl (i když jsem se zpočátku vzpíral!!). A takhle nějak jsme se dostali sem do Františkánský zahrady, kde jsme potkali ještě dvě známé.

Teď si tu jen tak sedíme a kecáme o ničem (muzika, filmy, život, společné zážitky a tak) a jsme pěkně zhulený.

Standa
zpět na úvod